Pěstuj si pravačku (1987)

Pěstuj si pravačkuje postmoderní groteskou na Godardův způsob l´art pour l´art. Ten postmoderní výraz, jenž se v soudobé společnosti projevuje záměrnou fragmentací (specializací) způsobů i prvků lidského bytí, je doveden do všech podrobností podstaty úplného významu slova postmoderna. To, o co zde jde, je film, umění, život, smrt, tvůrčí činnost a vzájemné souvislosti, neboť vše je vzájemně pevně propojeno, přestože námi samými zároveň fragmentováno a takto zbavené souvislostí ještě uvedeno do tržních vztahů. Hledají se vzájemné vztahy mezi společností, vlastním bytím a uměním, vztahy mezi mikrokosmem a makrokosmem, vzájemná harmonie jednotlivostí v celku a s celkem, a také manifestace transcendence v imanenci. Godard je poměrně nekompromisní, je "godardovsky" ironizující, konfrontující a provokující, film je pro něj magicko-rituálním světištěm, kde re-obnovuje samotné bytí a svět. A opět závorkuje, uvozuje a odkazuje, jízlivě se posmívá. Z postav postmoderní grotesky zaujmou: ze snu a osudu vycházející Jedinec (Jacques Villeret), film doručující a prodávající Idiot (sám Godard), ideální společnost hledající Muž (François Périer), cestu hledající a film kupující Admirál (Michel Galabru), právě k pohádkově svatbě chystající se Cikáda (Jane Birkin), nebo členové v osmdesátých letech velmi populární hudební skupiny Les Rita Mitsouko (Catherine Ringer a Fred Chichin).Pěstuj si pravačkuje "postmoderní postmodernou o postmoderně", neboli Godard dosti a rázně vykračující z obvyklé formy, ze sebe sama, z konvencí a konformity, aby mohl znovu-posvětit lidský život. Výraz dokonale odpovídající idejím.

Poskládej si svůj vlastní film. Naneštěstí (?) nedává Godard divákovi absolutní svobodu (divák je stále limitován obsahemobrazu), ale ani manuál, odkud srekonfiguracízačít, tip čeho se chytit, aby z chaosu vyvstal alespoň jakýs takýs řád. Výsledek: prázdnota a bloudění (křeč); tázaní se, zda se múza minula s Godardem či s Vámi. 1* za přemýšlení nad tématem výkonnosti vlastní imaginace, 1* z úcty ke Godardovi (tohle byl bohužel první film, který jsem viděl po jeho smrti, a to v rámci piety, rozloučení; inu, ne vždy se výběr filmu povede). 35 %

No co říct k tomuhle, prostě Godard. Děj to nemá vůbec žádný (jako jo, prvních 5 minut se tam objeví zápletka s tím, že se Godard snaží někam dopravit kotouče s filmem, ale ani tahle zápletka nijak neskončí), snaží se to o komedii, Godard se tu chová jak postavička z grotesky, ale bohužel, mě to prostě nebavilo a ani vtipné mi to nepřišlo. Zasmál jsem se jenom u té scény, kdy tam chlap u okna tančí s ženskou, která je nejprv oblečená, pak se otočí dokola, ženská je nahá, otočí se ještě jednou a borec tam tancuje sám. Do toho tu jsou hala bala poházené myšlenky, citace z Idiota a sem tam pár nastínění nějakých myšlenek, které se ale od sebe hodně liší (nejvíc znát je tam asi úvaha nad tím, jestli je Nebe nebo ne). Stylem mi to připomnělo Socialismus, až na to, že tady není myšlenka jednotná a chvílemi to vypadá, že tam i o něco půjde. Ale jinak se tu objevují různí lidé, co říkají všemožné věci, co na sebe ani nenavazují. 2*

Veľmi jednoduchý film, v ktorom zažiarila Jane Birkin (áno, to je tá, čo so Sergiom Gainsbourgom naspievala "Je T'aime,Moi Non Plus" a vyslúžili si za to veľký malér u konzervatívne zmýšľajúceho sveta). Godard je jeden brilantný umelec Novej vlny, čo ostatne dokazuje aj týmto dielom, či nakoniec filmom Nouvelle vague (príznačne nazvaným v 1990, keď už Nová vlna mala svoje označenie aj v dejinách umenia). Je pre bežného - rozumej konzumného - diváka veľmi ťažké pochopiť podstatu diela a vidieť v ňom niečo iné, než zhluk básní a troch dejových línií akoby na seba nenadväzujúcich. Nie ! Naozaj to nie je dekadencia filmového umenia, ale snaha o uvoľnenie kompozičných mravov, čo sa krásne ukazuje v dejových líniach bez klasických replík a dialógov, práve naopak, poetické umenie je konečne vtiahnuté do filmového a jeho potenciál je tak maximálne využitý. Niet viac čo dodať, než, že o Godardovych dielach sa raz bude učiť.

Keď som tento film pozeral, tak zhruba v dvoch tretinách nám vypadol v baráku signál. Možno to bol osud, lebo to, čo som dovtedy videl, mi nedávalo žiaden zmysel a nemám ani v pláne to niekedy zistiť. Nechápem, kto mu to financoval a čo očakával od diváckych reakcií. Oficiálny text distribútora v niektorých tunajších obsahoch sa snaží vysvetlovať posolstvo filmu, ako keby tušil, že naňho nikto sám nepríde.