Pařížské prázdniny (1958)

Nudná komedie natočená hlavně kvůli tehdejší popularitě Boba Hopea. Dalo by se říct až ztřeštěná komedie, protože dost často jsou eskapády opravdu bláznivé, jenže nejsou humorné. Vyjímečně se tu jedná i o slovní humor, ale ani ten moc často nefunguje. Hope hraje svou vlastní inkarnaci Boba Huntera a Fernandel zmateného hňupa policejního inspektora Fernydela, zajímavá "shoda" obou jmen. Příběh se tak nějak táhne, no moc zajímavé to není, spíš trapné, i když se občas nějaký ten dobrý fórek urodí (třeba jízda v taxíku nebo když ambasador vypočítává, komu může věřit). Ale jinak naprosto zapomenutelný a taky zapomenutý šlágr.(03.01.2007)

"Mám jen jedno jméno. Rodiče byli chudí." Je to vůbec první komedie Boba Hopea, kterou jsem viděl, tak z ní nechci vyvozovat nějaké obecné soudy. Ale opravdu mě zaráží, že tento komediální idol Woodyho Allena působí tak narcisticky. Hraje vlastní alter-ego, autorsky se na filmu podílel a zajistil si, aby mu všichni ostatní (včetně druhé hvězdy Fernandela) jen odevzdaně nahrávali na smeče a v pravidelných intervalech se klaněli jeho nekonečnému šarmu a duchaplnosti. Konkrétně Fernandel (jako francouzský komik Fernydel) vlastně plní funkci, jakou obvykle zastávají psi, děti a jiná zvířata - roztomilá "němá tvář", která všelijak panáčkuje a aportuje vše, po čem hlavní hrdina touží. A má nás zřejmě dojímat a rozesmívat, že se chová skoro úplně jako člověk, ha ha. Hopeovy uštěpačné bonmoty jsou opravdu vtipné, ale všechno ostatní otravuje. 40%(03.01.2007)

Hope tady zrovna nepředvádí své nejlepší výstupy a jeho průpovídky nejsou většinou až tak moc vtipné. Možná je to snahou o vytvoření uhlazenějšího filmu. Tento nedostatek částečně kompenzuje Fernandel, který tu je určitě oživením filmu. Něco přes 3*.(06.12.2024)