Paranômaru akutibiti Dai-2-shou: Tokyo Night (2010)

Tokyo Nightpřesouvá známý koncept do Japonska a snaží se navázat na Katie po událostech prvního filmu. Nápad s Harukou, která si po nehodě v Americe přiveze domů démonickou stopu, mohl fungovat jako zajímavá odbočka. Jenže výsledek je slabý, zdlouhavý a bez většího napětí. Film hlavně opakuje známé postupy a nedává jim nic výrazně nového. Napojení na hlavní sérii navíc spíš mate, než aby ji smysluplně rozšiřovalo. Chronologicky: film číslo 4. ČSFD: 37% / GWANGI po maratonu: * / 2/10

Tentokrát z Japonska a musím říct, že je to lépe udělané než z Ameriky. Herci, postavy a jejich chování je více sympatické ( např. konečně se snaží proti tomu zlu nějak bojovat a ne jenom natáčet) a to včetně konce, který je zajímavější než ty z Ameriky. Atmosféra a lekačky jsou také více cítit. Plno věcí je zkopírovaný a pořád to není nic extra, ale rozhodně se na to můžete podívat a porovnat.

Sérii Paranormal Activity jsem se začal věnovat teprve před pár dny, ale už po zhlédnutí prvních dvou dílů mi bylo jasné, že tohle rozhodně nikdy nebude moje oblíbená série. V obou případech hodinu trvající nudu vždy okořenila poslední cca patnáctiminutovka, která dokázala alespoň trochu zaujmout mou pozornost. Takže když jsem se dozvěděl, že i Japonci natočili vlastní „příspěvek“, musel jsem ho prostě vidět, abych mohl porovnat. Hodně lidí však tento film odsuzují, že jen sprostě napodobuje originál, s čímž ovšem nemůžu tak úplně souhlasit. Hlavně je nutné podotknout, že nejde o žádný remake – film má vlastní příběh a dokonce i úzkou spojitost s tím, co se dělo v Americe.

Což ovšem ještě neznamená, že by šlo o nějak závratnou či skvělou podívanou. To v žádném případě. Mám sice hodně rád asijskou tvorbu, ale jak vidno režisér Nagae se od svých šikmookých kolegů mnohému nepřiučil. Vždy se mi u Japonců líbilo, že ve svých filmech dokázali navodit opravdu nervy drásající atmosféru a divák se mohl těšit na množství lekacích scén, ale tady jsem se skoro ničeho takového nedočkal. Ano, je sice pravda, že i zde se staneme svědky docela zajímavé závěrečné dvacetiminutovky, ale že by vám při ní stáli hrůzou vlasy na hlavě? To těžko! Zas na druhou je potřeba podotknout, že představitelka hlavní hrdinky uměla solidně křičet, protože mi z toho místy doslova zalehlo v uchu.

Je to už iba kopírka originálu od Peliho, ale nakoľko som sa párkrát naozaj kvalitne zľakol, tak dávam tri hviezdičky. Musím ale povedať, že vcelku mi dosť vadia tieto japonské verzie. Neviem prečo, ale prídu mi proste akési zbytočné, keď už tu raz niečo bolo. Lebo v tomto prípade je ťažké niečo nové vymyslieť v rámci daného žánru. 50 %

Priemer. 4-5/10.