Pan Bezchybný (2014)

Jedná se o francouzský remakeThe Words. Původně jsem si myslel, že by to mohlo být naopak, ale francouzský snímek je o pár let mladší. Je to unikum, že Evropa předělává úspěšný americký snímek, a ne naopak. Děj je adaptovaný do místního prostředí. Příběh ale je zároveň největší slabinou snímku. Scénář tlačí děj kupředu přes uměle vyvolaná napětí a konflikty: dluhy, přítomnost postavy Thibaulta Vinçona, nedostatečně vysvětlená postava syna pamětníka. Hlavní dějový zvrat je nevěrohodný a křečovitý. Rozuzlení je pak po evropsku nedopovězené a z logické stránky věci trochu odfláknuté. Na druhou stranu Pierre Niney a Ana Girardot se svých postav zhostili výborně. Velmi dobře působí i hudební doprovod a vizuál. 64 %

Môžeš kradnúť, koľko chceš, kľudne aj duševné vlastníctvo, ale ono sa ti to vráti. A ako príznačné, žena ti vždy zamotá hlavu, že si to ani nevšimneš. Film nemá na lahôdku v tomto žánri The Words, nemá ten ťah na bránku, často zostáva v statických záberoch na zamyslenie, je pomalý. Napriek tomu nie zlý počin, napätie mi chýbalo, za to Ana Girardot opäť ukázala, čo sa od nej požadovalo. Filmy o plagiátorstve sú dnes veľmi aktuálne. Hlavne s ohľadom na slovenskú vládu.

Od režiséra Yann Gozlana jsem viděl vcelku nevábný Captifs,za to Un homme idéal je trochu jiná třída.Na to,že je jednoduše předvítelný my vlastně ani nevadilo kam se děj ubíral.Příběh nahrává už tím,že vidíte ze začátku auto a zeď.Pak střih a už asi tušíte jak to celé bude probíhat.O to bylo těžší jak se k tomu dostat.Hrozně moc líbilo,že u Mathieu nekoukáme jak mu sláva stoupla do hlavy a má třicet aut v garáži.Ne ne,zde sledujem pěkně thrillerovou záležitost na malém rybníčku,který se nejvíc odehrává v sídle zámožné rodinky Alice.Postupné napětí,kdy film nabere tempo a ani jednu chvilku nepolevuje.Takhle skvělá gradace jen o tom,že to jednou prasknout musí je skvělá.Najednou se začínají dít věci,který už musí někomu přijít zvláštní a sem tam začne vydírání,vražda atd.Tímto vším si drží snímek tempo až do samotného finále.Výborný nápad o rychlém vnitřním pádu,kdy láska dokáže z lidí udělat úplněho jiného člověka.Silou poslední scény přecedí snímek tu hloubku celého filmu.

Mladý netalentovaný románopisec naďabí na rukopis, prepíše ho a získa veľkú popularitu a
pozornosť. Využije to a votrie sa cez frajerku do zazobanej rodiny. Udržať sa u nich, nie je lacné. Jeho inšpirácia končí a pomaly sa dostáva do finančných tiesní. Navyše sa objaví vydierač, ktorý odhalí jeho plagiátorstvo a chce svoje. Tu sa dostáva do neprehľadných stavov, ako aj celý nasledujúci dej. Začnú sa diať čudesné okolnosti.
Ako dramatickosť stúpa od výšin, tak aj dej stúpa do blbosti. Z tejto situácii nie je cesta späť a
celé to nakoniec prepadá v spackanú frašku. Ak si chce divák uchovať napätie, až do konca,
dobré bude, ak prižmúri obe oči, vtedy bude mať plnohodnotný dojem z celého príbehu.

Co je plagiátorství ví především vysokoškoláci. Tedy alespoň podle mediálního dění. Ale co spisovatelé? Máme tu další příběh tentokrát o mladíkovi majícího sen se stát slavným spisovatelem. Ale nějak mu to nejde. Rozhodne se tak k činu, který bude mít pro něj dalekosáhlé následky. Za své použije nikdy nevydané dílo již zemřelého autora. A sláva a uznání je tu. Dlouho však netrvá. Zajímavý thriller mající schopnost pomaloučku budovat atmosféru za neustálého držení mírného napětí. Vývoj směle vyvolává zvědavost co bude dál a jak to vlastně celé dopadne. Říká se, že je francouzský režisér Yann Gozlan hodně ovlivněn Alfredem Hitchcockem a po zhlédnutí snímku se dá říct, že na tom něco bude. Trýznivá atmosféra, jaká je známá právě u Hitchcocka, je i zde od začátku do konce. Gozlan dokázal proniknout do psychologické stránky onoho mladíka toužícího po slávě a uznání naprosto dokonale. Výrazy obličeje jsou důkazem utrpení a zmatku, jakými mladík trpí, když se dostane do spoustu slepých uliček. To už je však herecký výkon Pierra Nineyho, který byl pro tuto roli jasnou volbou. Snímek má mnoho pozitivních prvků. I dramatické a romantické dění má svojí důvěryhodnost. Vše pospolu souběžně funguje od první do poslední scény. Konec je sice od začátku známý, ale ona myšlenka se projeví právě až na konci. Dojde k uznání na pozadí vymazání své identity nebo vše zmizí jako on před výkladní skříní knihkupectví? Tady už musí rozhodnout samotný divák. Snímek má svůj potenciál i když žánrově není jen tak pro leckoho.