Osvobození (1969)

Ve své době a při poměrně malé konkurenci byla řada lidí ohromena a fascinována monstrózností celého projektu. Film Nejdelší den, který měl být impulsem k natočení téhle válečné fresky nepokládám rozhodně ani z hlediska válečných velkofilmů za žádné veledílo. Byl navíc od té doby mnohokrát překonán, daleko kvalitnějšími jak americkými, tak britskými filmy. Osvobození může prvoplánově nadchnout, ale jakmile vás zaujme a jdete trochu víc do hloubky, ono ohromení vás přejde a končíte se skepsí a dokonce i znechucením. A porovnáte-li to s jinými sovětskými válečnými filmy, které svoji hodnotu mají dodnes (na první dobrou mě napadne Bojovali za vlast, kde je ovšem bombastický jenom ten název), uvědomíte si, že tenhle film není nic jiného než trapná agitka a navíc v řadě detailů a především při střízlivém porovnání "řemesla" nemá na své místní, komornější, ale emocionálně i věcně mnohem lepší konkurenty a už vůbec se nemůže měřit s filmy, jako je Tora!Tora!Tora!, Bitvou o Británii nebo skvělým Příliš vzdáleným mostem. Proč? Protože je to film vylhaný a neuvěřitelně poplatný době, který se obratně vyhýbá všem možným problémům, které válka přinášela, všem antagonismům, rozporům a nejasnostem. Nějaký jouda tady píše, že v západních filmech se o východní frontě vůbec nemluví. Tady prý ano. Onen ruský voják, který se cpe americkou konzervou a při informaci o vylodění v Normandii prohodí jako správný Rus, že přicházejí jako poslední, ale zásluhy si budou přičítat největší - typická ukázka ruského chování dodnes. A porovnám-li ony bojové scény v zákopech, kde je film asi nejautentičtější, i tady ho překonává Most u Remagenu. Nechám-li stranou ony černobílé hrané sekvence, které opět vypadají na první pohled velice dobře a projdu je se znalostmi a vědomím doby, jedná se o zase velmi dovedné manipulace a skrytou propagandu. Vrcholem je ona "kauza" s vyjednáváním západních Spojenců za zády SSSR ve Švýcarsku o kapitulaci německých vojsk v severní Itálii. O tomto vyjednávání byli samozřejmě Rusové informováni a ve své době je italská fronta vůbec nezajímala. Později to vytáhli, aby vyfabulovali kauzu zrádného jednání Američanů. I v dovedně zpracovaném seriálu 17. zastavení jara tvoří tahle kauza středobod, kolem kterého se točí příběh geniálního rozvědčíka Stierlitze. Tady ona epopej začíná bitvou u Kurska. Opět se člověk musí ptát, proč uprostřed války, proč ne na jejím začátku. Film Tora!Tora!Tora! ukazuje bez příkras začátek války v Pacifiku včetně nemilosrdné kritiky nejvyšších vojenských, ale i civilních míst ve Washingtonu a na Havaji. Mohlo ale Osvobození začínat 22. června 1941? A proč tedy rovnou ne 17. září 1939, kdy SSSR napadl po dohodě se svým spojencem Hitlerem Polsko? Proč se typický sovětský umělecký řemeslník Ozerov vyhnul všem průšvihům a katastrofám? Protože nechtěl a ani nemohl natočit podobně pravdivý válečný velkopříběh, jako je třeba Příliš vzdálený most, kde je ukázána neschopnost a arogance jistého Montgomeryho? Nedej bože ukázat neschopného sovětského generála, nebo třeba jen vyššího důstojníka. Vrcholně nestydaté jsou "polské" sekvence. Že se tady nemluví o Katyni lze ještě jakž tak pochopit, ale vynechat fakt, že Sověti dorazili před Varšavu a nechali ji Němci vyvraždit a zničit a tvářit se, jak byli všude vítáni a obdivováni je daleko za čarou všeho myslitelného. Atentát na Hitlera je podán tak, aby soudruzi v NDR měli pocit, že i oni "přispěli" k osvobození. Příhovor von Stauffenberga ke spiklencům, že "osvobozené" Německo nebude moci být budováno bez německých komunistů je toho jasným důkazem. Jinou trapností je onen tady rozumnějšími pisateli zmiňovaný přátelský "večírek" obyvatel Berlína s posádkou sovětského tanku, která se jim během bojů nabourala do baráku. A oni své "osvoboditele" pozvali rovnou ke stolu. Tím se dostávám pomalu k filmu z jiného hlediska. Sovětští vojáci všude hrdinsky a nezadržitelně postupují, nikoho ani nenapadne utéct nebo se schovat (oddíly NKVD tady nikde ale vidět nejsou), zato Němci prchají jako šílení, jsou předvedeni jako hloupí, neschopní zbabělci. Někdy kolem přelomu tisíciletí jsem shlédl na jedné z ruských televizí dokument, kde se jakýsi generál Rudé armády, který se té války zúčastnil, vyjádřil v rozhovoru, jak se mu z podobných filmů (Osvobození výslovně jmenoval) dělá zle. Řekl, že když tedy byli ti Němci tak hloupí, zbabělí a neschopní, tak jak je možné, že zahnali Rudou armádu až pod Moskvu, dobyli řadu měst (Kyjev, Sevastopol) a málem překročili i Kavkaz? Na závěr uvedl, že Němci byli nejlepší vojáci druhé světové války a porazit je dalo obrovskou práci a stálo to obrovské oběti. Tady je to podáno tak, aby z toho za všech okolností Sovětský Svaz a jeho hrdinní občané vyšli co nejlépe. Pravda, je tady vlasovec, ale to je tak asi všechno. Aby se neřeklo. A je tady ale přece jenom jeden moment, který se bůhvíproč ve filmu objevil. Po tankové bitvě u Prochorovky, podané naprosto lživým způsobem (Němci v ní ztratili 18 tanků a Sověti 340 a tady se tanky do sebe vklíní a vojáci z nich vylézají a vraždí se holýma rukama) přijíždí velitel jedné z tankových divizí na německé velitelství a dožaduje se posil, protože na jedné straně kleští už jsou Rusové de facto poraženi. Jeho nadřízený mu ale řekne, že se musí stáhnout, protože Američané se vylodili v Itálii a Führer nařídil, aby část tankových vojsk byla přesunuta do Itálie na pomoc Ducemu. A onen tankový velitel odpoví, že tím Německo prohrálo válku, vyjde ven a zastřelí se. Ejhle, invaze na Sicílii zahájená o čtyři dni později než začátek bitvy u Kursku. A pak že vlastně Sověti nepotřebovali druhou frontu a ta byla podle nich provedena až když bylo jasné, že jsou schopni sami dojít až do Paříže a "osvobodit" celou Evropu sami. No a konečně k filmu jako takovému, obrovské masy vojáků (statistů) i záplava tanků (zůstalo jich ve skladech ještě spousta) kontrastují se špatně maskovanou nacistickou technikou a obecně i jinými vozidly, než jenom tanky. Ony dramatické přeletové pohledy shora nad bojištěm byly použity už Bondarčukem v jeho Vojně a míru i Waterloo. Komická je práce i práce pyrotechniků, kdy výsledky odstřelování děly jsou znázorňovány spoustou výbuchu náloží zakopaných pod zemí a prováděných na dálku (tak se to tehdy běžně dělalo), ale to by ty výbuchy nesměly proběhnout prakticky všechny naráz a nesmělo by být vidět, jak pravidelné rozestupy do šířky i hloubky jsou mezi nimi. No a vrcholem je letecká složka filmu, kdy jakési cvičné dvojmístné letouny s polozatažitelným podvozkem "hrají" jednou německé bombardéry a jindy sovětské JAKy (scény s plukem Normandie-Němen). Ani jedna štuka, ani žádný šturmovik. Film označuji jako odpad právě z výše uvedených důvodů. Je řada sovětských filmů, které si zájem a především sympatie zaslouží. Tenhle film je ale především ukázkou sovětské propagandy, agresivní, tupé a hlavně - vylhané. Ze studijních důvodů je to ale pecka.

Masivní nasazení bezedného armádního komparzu a techniky se muselo na obrázcích projevit, střílí se tam o sto péro a masové scény jsou vskutku masážní. Nicméně už tenkrát - ve 13 letech jsme se tomu ideologickému podtextu, různým vylomeninám a "moudrému" Stalinovi smáli. Natož v dnešní době, kdy ruský bojový styl "nas mnogo" s poklusem proti kulometům ve vlnách tak dobře známe.

Nemám rada vojnové filmy, ale Oslobodenie je výnimka. Táto epopej je výnimočná. Odráža dobu, v ktorej vznikla. ZSSR bol vtedy silný a také je tu všetko. Réžia, kamera, hudba - tá je impozantná.  Dej sa drží historických faktov. S vlastenectvom to samozrejme prehnali, ale tak isto by to v takomto filme prehnali aj iní režiséri.

Osvobození je příběh Jurije Bondareva, Oskara Kurganova a současně režírujícího Jurije Ozerova o práci vojáků a politiků, kde hlavní postavy dostanou stejný úkol, jako v kterémkoli sportovním příběhu. Zvítězit. Protože tohle je vyprávění o skutečném už dávno skončeném zápase se známým výsledkem, nejde o příběh, ale o památník. Vítězům, poražení o památníky nestojí. Hosté jsou na zápas skvěle připraveni, ale domácí také. Hosté mají velkou motivací zvítězit, ale domácí také. 1/5: Domácí odráží útoky a sami vyrážejí do protiútoku. Jednotliví aktéři přinášejí obětí, zápasí se zostra. A hvizd, konec první části, během níž domácí získali mírnou převahu. 2/5: Pohledem na kapitány obou týmů se začíná i končí. Zdá se, že mírná převaha domácích na domácí půdě pokračuje. Možná je to tím, že hostům se vyprávění vůbec nevěnuje, jak kdyby se vypařili. A je pauza. 3/5: Vyprávění kmitá mezi děním ve vedení týmů a událostmi na kolbišti. Druhá polovina se věnuje snaze části týmu hostí zápas skrečovat a dosáhnout remízy. Marně. Vedení domácích o tom krátce podumá a je přestávka. 4/5: Předposlední část nezačala pro hosty dobře a na jednu bránu - jejich bránu - se hraje po celou dobu. Domácí jsou energičtí, hosté letargičtí, vedení obou týmů zrovna tak. Podle nejlepší zpravodajské tradice vypravěči přidávají zvířátka na konec, čímž tuto část uzavřou. 5/5: Ihned po začátku už není pochyb, hosté jsou bez šance, jejich porážka se blíží a po definitivní prohře dává vedení k dispozici své funkce. Domácí tým vítězství mohutně slaví, avšak jeho vedení se drží v pozadí a jen podotkne, jakou cenu za vítězství zaplatilo. Takže tak.https://www.macguffin.cz/

Na čsfd je úžasné, že sa tu dá dobre zasmiať. Na komentároch špeciálne. Napríklad lubica1995 k tomuto seriálu píše: "Ťažko pridať hviezdičky. K vojnovým filmom mám rešpekt. Ale k Americkému pohľadu na ne....nie." Tak epopej natočená v roku 1969 v Sovietskom Zväze má vraj americký pohľad... Zaujímavý názor. Ale inak som čakal viac propagandy a bol som prekvapený veľkou kvalitou, precíznosťou, pekne sa tu dopĺňajú hrané scény s archívnymi. Našťastie to bolo točené už v období destalinizácie a tak tu nie je fúzatý tyran zobrazený ako neohrozený macho. Hoci k tomu, že nevymenil svojho syna za maršála nebolo povedané to hlavné. On síce povedal: „Nehodlám vymeniť vojína za poľného maršála. Nemám syna menom Jakov.“ Ale v skutočnosti nešlo o vojenský počin, len jednoducho svojho syna nemal rád, pretože si vzal za ženu židovku. Keď sa o tom Stalin ako zarytý antisemita dozvedel, zúril tak, že sa labilný Jakov v tom čase pokúsil o samovraždu. Guľka z jeho pištole ho len poškrabala, čo Stalin okomentoval len slovami: „Ten neschopák sa nedokáže ani zastreliť.“