Opři žebřík o nebe (2014)

Zaujímavý pohľad do života ľudí, o ktorých sa stará kňaz Kuffa. Obrazovo umelecký ale celkovo nie moc vypovedajúci. Film prvú hodinu funguje ako bezdejová snaha o náhľad do problematiky chudoby, bezdomovcova, alkoholizmu a podobne, no po hodine začne byť unavený. Ohľadnú od myšlienky ktorú autori dokumentu mali, možno konštatovať určitú jednoduchosť dokumentu. Ako samostatný náhľad do života ľudí na okraji, zaujímavý, ako jeden a pol hodinový dokument ktorý by už mal obsahovať určitú myšlienku (hoci sa o ňu implicitne pokúša, ako snaha o návrat do spoločnosti, ktoré je v niektorých prípadoch skoro nemožná) nedostačujúci, no aj tak emočne stále dosť fungujúci na to, aby som dal štyri hviezdy.

,,NÁDYCH, VZŤAH K BOHU A VÝDYCH, VZŤAH K BLÍŽNEMU. NÁDYCH, VÝDYCH. ČO SA UČÍŠ V ŽÁKOVCIACH? DÝCHAŤ.“ __ V porovnaní so ,,Všetkými mojimi deťmi“ ide o ešte lepší pohľad na život Mariána Kuffu a jeho chovancov v Žákovciach, idúci skrze mapovanie neľahkých životných peripetií niekoľkých postáv poriadne na dreň. Pred sledovaním som mal približnú predstavu o tom, čo uvidím a vo výsledku sa moje očakávania nielen naplnili, ale v niektorých ohľadoch boli dokonca prekonané. Je hrozné pozerať sa na tie primitívne, zaostalé a pologramotné existencie, ľudí už v tvári strhaných alkoholizmom i rodenou degeneráciou, ktorých už nič dobré nečaká, no oni sa neprestávajú pretĺkať svojim biednym svetom. Načo im ďalej žiť? A predsa ma režisérka v závere milo prekvapila, ako sa niektorým z nich podaril (možno načas) návrat do života. Odvážne taktiež ukázala, ako sa na Kuffovu hlavu občas znesú aj ostrejšie slová, keď sa snaží pomôcť v integrácii rómskemu etniku, ktoré si pritom jeho snahu niekedy necení (,,Ty si farár? Ty si hovno! Ty nie si farár!“). Na výslednom hodnotení sa podpisuje aj technické spracovanie v práci so zvukom, strihom a s kamerou vytvárajúcou viacero monumentálnych obrazov. Zábery zhora kedy Kuffa jazdí s koňom po krajine takmer ani nepripomínajú slovenské reálie a skôr sa ponášajú na dokument zo života nejakých východoázijských kočovníkov. Posledné dva zábery sú doslova ohromujúce a presne definujú Kuffovu outsiderskú osobnosť. Najprv záber kedy ticho rozjíma počas modlitby a napokon ten, kedy na koni miery do hmly a akoby sa strácal v prázdnote. Lenže aj v nej čosi je. (406. hodnotenie, 28. komentár k filmu)

Dokument jsme si pustili Dvacet lidí na nový rok na faře v Táboře v klášteře v Klokotech a velmi se mi líbíl. Kuffa je opravdu osobitý vypravěč, ať už vykládá o vlastním dětství – Kdykoli otec pil, matka nás děti vyzvala, že se za něj pomodlíme – nebo brojí proti homosexualitě – V přírodě taky nevidíte, že spolu žijí dva psi nebo dvě feny. Nejsilnější je však v praktických situacích, kde prokazuje nezměrnou trpělivost boje s leností schovávanou za chudobu: než by dotyčný vstal a podepřel čímkoli padající střechu, vymlouvá se, že nemá peníze.
Ano, Kuffa je hodný úcty, ovšem filmařsky jde o běžnou sázku na nositele svérázu. A lyrické berličky od tónů fujary přes horská panoramata po farářovu jízdu na koni bílým sněhem se zbytečně odklánějí od podstaty k banalitě.

Kuffa je mi nesympatický a názorovo i hodnotovo na kilometre vzdialený človek, ale jeho záslužnú prácu so sociálne slabšími (hoci väčšinou nie príliš efektívnu) uznávam a do istej miery obdivujem. V scéne s rómskou lezbičkou ktorá má "vystúpiť z vlaku" sa však vyfarbil ako presne to pomýlené, "džender" bľabotajúce individuum, ktorým je i dnes. Ľúbme svojích blížnych, ale iba ak sú hetero kresťania.

Dokument můžem hodnotit podle zpracování a výběru tématu. Dokumentaristka zaznamenala příběhy lidí, kteří snad už ani nejsou na okraji společnosti, ale už přes něj přepadli a faráře, který se je sysifofsky snaží vrátit zpět. Tyhle mnohdy marné snahy prokládá záběry překrásné, velkolepé, ale odtažité krajiny. Stále se bude střídat jaro s létem, podzimem a zimou. Svět se neochvějně opakuje a pranic se neohlíží na to, jak my v něm prožíváme své krátké životy. Ale tenhle farář ano. Snaží se vzdorovat nevyhnutelnému. Pomáhá takovým, kteří si snad ani nedokáží uvědomit, co pro ně dělá, a jak se tím sám ničí. ___ Takže zpracování dokumentu je dobré, a i když není originální, funguje. Zato výběr tématu je neskutečný. Ten muž jakoby sem přišel z jiné doby, rozhodně žije jinými pravidly a morálními apely, než kterými se řídí dnešní doba. Takhle bych si představovala proroka. Pomoc zoufalcům, alkoholikům, feťákům, kriminálníkům a násilníkům ho evidentně rve kus po kuse, ale on přesto vytrvává. Možná jeden z deseti, možná jeden ze sta se dokáže díky jeho pomoci postavit na vlastní nohy. Ale i kdyby to byl jen jeden jediný: bylo by to málo? I kdyby to nebyl ani jeden, ale už to, že aspoň na nějaký čas dokáže přimět zoufalce, jichž se zříká i vlastní rodina, aby se o něco snažili, je přece zázrak. ____ Ostatně, když v některých případech vidíme, z jakých poměrů ti lidé pocházejí, kdo by měl mít tu odvahu je soudit? Příšerná, děsná scéná, kdy jde kdysi do děcáku odložená dcera navštívit svou matku do romské osady a matka jí nejenomže nepozná, nevzpomene si ani na její jméno a jediné, co ji zajímá, jestli by jí tahle dávno opuštěná dcera nedala nějaké peníze. Au. ___ Farář není jednoduchá svatouškovská osobnost. Evidentně ví, o čem je život. Sám žije s vlastními démony. A ano - je to sex. Nemyslím nějak lacině, podle všeho mu bolestně schází intimita s někým druhým. On není žádný bledolící éterický světec, je to zcela jasně pořádný chlap. Takže tohle ho musí přímo mučit, proto někdy jeho tak prudké až nenávistné odsudky, když se někteří z jeho schovanců sblíží. Když jsou to navíc osoby jednoho pohlaví, tak je jeho káravý projev přímo žumpa nechutností. On sám se toho musel vzdát, spíše odervat si z těla, takže se urputně snaží sex odsoudit jako něco odporného. Ach, pane faráři, tady byste měl mít víc pochopení. ___ Ale, kdo já jsem, abych soudila? Farář odevzdal sám sebe (on by asi řekl, že s pomocí boží) úkolu, který by si téměř nikdo na sebe dobrovolně nevzal. Je nadějí a možná i spásou pro ty, které se my snažíme ani nevidět. Jestli tohle není cesta následování Krista, tak už nevím, co jiného by to mohlo být.