Od dveří ke dveřím (2002)

Najväčší problém som mal s tým, že film sa odohráva počas dlhého obdobia štyroch dekád, pritom herci sú stále tí istí a masky neboli až také dobré, aby to bolo uveriteľné. Macy už na začiatku vyzerá na 40-50 rokov a chvíľu som si myslel, že Helen Mirren je jeho manželka. :) Kyra Sedgwick tiež počas štúdia na VŠ vyzerá na 40. Ale inak milý ľudský príbeh o jednom postihnutom chlapíkovi a ako sa počas rokov zmenil prístup okolia k nemu.

Ďalší z inšpiratívnych príbehov o tom, že človek sa nesmie nikdy vzdávať, nech mu osud od začiatku života nadelil akúkoľvek doživotnú prekážku. William H. Macy podáva po fyzickej stránke skvelý výkon a človeka s fyzickým handicapom stvárnil presvedčivo. Vo vedľajších úlohách sa tu mihne niekoľko ďalších známych hercov a herečiek, ktorý tu majú zaujímavé epizódky. Ale ako celok to je klasický životopisný film, ktorý kvôli snahe obsiahnuť v krátkej filmovej stopáži celý život jednej osoby, zachycuje všetky jeho životné etapy príliš skratkovito na to, aby nejaká scéna bola poriadne dojímavá. Na to aby sa išlo viac do hĺbky proste nie je čas a chýbala mi tu nejaká vyhrotená scéna v ktorej by sa hlavný hrdina viac otvoril a ukázal jak sa cíti. Namiesto toho sa film sústredí hlavne na fyzický výkon Macyho a na interakciu okolia voči postihnutému človeku. 6/10.

Mám ráda příběhy skutečných lidí, i když si nedělám iluze, že je filmové zpracování (a zvláště americké!) trochu nepřičísne k obrazu svému. To, že je film natočený podle skutečného života postiženého člověka, že ukazuje jeho obrovskou houževnatost a vytrvalost, to je jistě velkou předností filmu. Pak je tu skvělý výkonhttp://www.csfd.cz/tvurce/442-william-h-macy/- - - A zápory? Trochu toho sentimentu bych spolkla. V jednu chvíli jsem si ale vzpomněla nahttp://www.csfd.cz/film/29221-amelie-z-montmartru/Proč asi? Podobně jako ona i Bill napravuje mezilidské vztahy svých bližních, pomáhá naaranžovat jejich setkání a smiřování, což mi připadá až příliš vypočítané na efekt, i on je velmi "přející" a tolerantní, snad až příliš... Nakonec to musí být mormonka, která mu připomene, že homosexuální vztah je hříšný.

Možná sentimentální, ale nádherný snímek, který pohladí na srdci a člověk tak nějak má radost, když vidí, že postižený člověk může ve filmu dopadnout slušně. Navíc bojovnost a vytvrvalost Billyho Portera byla obdivuhodná. Každopádně neprávem opomíjený film, který by potěšil široké masy. Kdyby to dnes šlo do kin, tak to bude trhák! p.s. Vím, že toto není diskuze, ale tohle si odpustit nedokážu - týká se to uživatele zdennyho. Jelikož moje matka pracuje jako vychovatelka v domově pro postižené a já s těmito lidmi přicházím do styku již od dětství, tak si troufám tvrdit, že už je docela znám. Vaše představa se mi tedy zdá nejen zlá, ale zároveň trochu mimo. Nevím, co Vás vedlo k tomuto psychologickému rozboru osobnosti Billa Portera, ale je to přinejmenším zarážející. Jakkoliv jsem se snažil Vaše argumenty brát v potaz, tak jsem si z toho nic neodnesl a nesouhlásím ve většině bodů. Navíc těžko hodnotit fikční postavu reálné předlohy. A mimo to - taky by vás neubylo se o něm nezmiňovat jako o "retardovi".

Asi budu ve svém komentáři zlý, ale při sledování filmu jsem prostě následující pocity a dojmy měl. Předem se omlouvám těm, kterých by se má úvaha mohla dotknout. Nevím, jakým kouzlem mají filmy o postižených lidech téměř vždy celkem vysoká hodnocení. Přitom takového retarda by doma málokdo snesl. Jedná se i o filmy "Moje levá noha", "Skafandr a motýl" a další. Když se oprostíme od toho, že se jedná o rozumově postiženého člověka, zbude nám umanutý chlapík, který ze své pofiderní zásady nechce od nikoho přijmout pomoc. Je to vlastně takový morous. Když zohledním jeho postižení, jedná se o člověka, který rady své matky (svého nejbližšího člověka) bral příliš vážně a důsledně. O člověka, který měl jedinou zábavu a to chodit za lidmi domů a nabízet jim čistící a prací prostředky jako podomní prodejce. On sice neustále tvrdil, že "má práci". Ve skutečnosti se ale jednalo o to, že coby postižený chodil rád mezi lidi, bavil se s nimi atd. Neměl prostě žádnou jinou zábavu. A možná i proto se ve své práci stal úspěšným. Protože jednoduše ji bral jako zábavu. Málokomu se poštěstí brát práci jako zábavu. Pravdou taky je, že většina lidí má plno jiných starostí - jedna z nejzákladnějších: musí živit, šatit a vychovávat děti. Když potom vidíte retarda, jak si chodí pokecat k lidem a ještě za to bere plat, tak se na to pak můžete dívat i trochu jinak. Závěr filmu, kdy firma (již v devadesátých letech) přechází od podomního k telefonickému a internetovému prodeji, sice přivádí lidi k zamyšlení, že doba je strašně rychlá a uspěchaná. Což přivádí k rezignaci i našeho hrdinu. Jenže proto, že on si chce pokecat s lidmi face to face nezastavíme dobu, že? Pravdou je, že i mně by se líbila doba víc klidnější, kdy k sobě měli lidé tak nějak blíž. Jenže zákonitosti nejdou zastavit a kdo ví, možná doba zase v jiné formě zpomalí. Věřím ale pevně, že lidstvo se ubírá tím správným směrem.