Normal (2009)

Snaha byla, Kňažko dobrej, ale tak proč je to celý tak zoufale nudný? A srovnívání se samotného režiséra se Spalovačem mrtvol, Uchem? Ale tak to snad ne. Pardon, ale ty jsou o nebetyčný level výš. Stejně jako většina filmů před rokem 89 a ty po něm. Hold někdo uměl a někdo dnes už neumí. Vlastně to bohužel platí skoro o všech u nás v posledních třiceti letech a je mi to moc líto.

Omlouvám se, ale tento experiment mě zkrátka nebavil, přitom prvních 10 minut bylo mé očekávání značně vysoké. Bohužel se v následujících minutách snímek nikam moc dále nerozvíjí. Pomalé tempo scén a zvláštní kamera se postupem času okoukají. Rovněž snímku nepřidá, že není patřičně zalidněn. Většinou si mezi sebou povídají jen 2 postavy. 40%

Zneužití Hanibala Lectera, až je to k zblití. Naštěstí si režisér vypůjčil jen vizuál a chování této postavy. Škoda nevyužitého potenciálu. Příběh Petera Kürtena, by mohl být zajímavý, kdyby se toho ujal někdo zdravý. Samozřejmě to by to nebylo dostatečně umělecké. Takže vezmu žádný příběh, dám tam dlouhé rádoby umělecké záběry na hovno a proložím to všude blikajícími světly.

Kňažkovi táto úloha düsseldorfského Hannibala naozaj sadla. Príbeh, ktorý určite spôsobí zimomriavky, pretože je autentický, dopĺňa postava Marie Kurten (v podaní Dagmar Havlovej). Zisťujete, že vyšinutí sa priťahujú. Mladý právnik Justus Werner sa ujal vrahovej obhajoby s cieľom dokázať, že Kurten bol duševne vyšinutý, a dúfal, že skončí skôr v psychiatrickom ústave než na šibenici. Postaví vás pred otázku: Ste za šibenicu, či za doživotné umiestnenie v psychiatrickom ústave? Aký postoj máte vy?

Divadelná hra podľa skutočných udalostí vo filmovej podobe. To je snímkaNormalrežiséraJuliusa Ševčíkaz roku 2009. Príbeh o nemeckom vrahovi Petrovi Kürtenovi (Milan Kňažko) a jeho obhajcovi Justusovi Wehnerovi (Pavel Gajdoš) je predovšetkým sondou do vnútra človeka a nazeraním na to, že ako vraždiace monštrá sa ľudia nerodia, ale v dôsledku okolností sa nimi stávajú. Thriller režiséra Ševčíka je z hľadiska obsahu a príbehovej štruktúry adekvátnym dielom, ktoré ale v tomto smere nevytvára až taký výrazný dojem, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. A hoci svoju kvalitu bez pochýb má, výraznejšie sa mu darí bodovať inými aspektami. Tým najvýraznejším je potom jednoznačne herecký výkon Milana Kňažka. Postavu vraha Kürtena hrá až mrazivo dobre a vďaka kvalitne napísanému scenáru vyslovuje ešte mrazivejšie, neraz filozofickými úvahami popreplietané vety, ktoré v spojení s jeho vizuálnym (mimickým) prejavom vytvárajú kombináciu hodnú diváckej chvály. Slovenský herec v hlavnej úlohe zatieňuje prakticky všetkých ostatných členov hereckého ansámblu. Pavel Gajdoš, ktorého postavu snímka sleduje prakticky ešte viac ako tú Kňažkovu, sa na neho ani zďaleka nechytá. Nehovoriac o tom, že divák má pocit, ako keby sa Gajdoš až príliš snažil, čo vo výsledku vytvára dojem akéhosi mechanického hrania. Druhým výrazným pozitívom a špecifikom tohto filmu je jeho vizuálna stránka. Štylizácia do modro-čiernych farebných odtieňov dáva snímke pomerne unikátny nádych a umocňuje jej celkovú temnú atmosféru.Normalsíce nie je tým najpozoruhodnejším thrillerom pod slnkom (nehovoriac o tom, že vo filme divák žiadne slnko neuvidí), ale ak už pre nič iné, tak minimálne pre herecký výkon Milana Kňažka sa snímku režiséra Juliusa Ševčíka oplatí vidieť.