Noční zvířata (2016)

Tento film ve vás zanechá pocit, zda jste mu vlastně porozuměli. Dvě dějové linie, jedna skutečná, druhá fiktivní v podobě knižního příběhu. V reálném čase hrdina prožije velkou trýzeň a ztrátu a v knize dá této trýzni reálnou podobu, kterou zde popíše a psychoterapeuticky se z ní vypíše. Kniha se pak stává úspěšnou, bývalá tchyně by mohla být spokojená :-) Tedy psychologická otázka je, kdyby trvalo první manželství, dosáhl by spisovatel takového úspěchu, měl by téma na knihu, a stal by se úspěšným spisovatelem? (O to usiluje každý spisovatel) Stačila by mu láska ve vztahu k tomu, aby napsal bestseller, kdyby manželství vydrželo? Asi ano, kdyby byla láska opětovaná v takové síle, kterou do ní vkládal, což by se mohlo stát, nebýt té proklaté tchýně :-) Závěr je jasný: pozdě bycha honiti :-) Možná jsem to celé pochopila jinak, než jaký byl záměr režiséra, ale o to ve filmu jde, ať si o něm každý přemýšlíme, jak chceme :-)

Tak tohle mě bavilo. Film protíná několik linek a navzájem se svým způsobem doplňují - což je první plus, kterej se mi líbí. Druhej jsou samotní herci, všechny hlavní postavy byly zapamatovatelný a skvělý. Takže pokud chcete drama / thriller, kterej vás nutí přemýšlet, protože skáčete mezi více linkama a zároveň vás baví herecký výkony, jděte do toho :)

Pokud někdy někdo na mě vykoná pomstu, hlavně prosím ne tímto způsobem! Protože to, co Noční zvířata předvádějí, je ta nejhorší pomsta, jaká je člověku vůbec známa: pomsta emocionální, pomsta člověka, jemuž bylo nevyslovitelně ublíženo, jenž hluboce miloval a jenž se mstí ne proto, že by chtěl, ale proto že potřebuje, aby to druhou stranu bolelo také, aby pocítila to prázdno v hrudi... Dvouvrstevnaté vyprávění, otazníky a otázky, zaslaný záhadný rukopis, linka s policejním vyšetřováním v pustině, nic z toho nedává divákovi prostor k vydechnutí, dlouho nic nezodpovídá, napětí a zvědavost jenom roste. Vše překvapivě končí antiklimaxem. Co se mi na Nočních zvířatech tedy tolik líbí (že bych se nebál jít do plného hodnocení nebýt bráchy)? Ta surovost. Ale nepředstavujte si pod tím slovem mylněJohna WickaneboPomstu, mám na mysli surovost v emocionálním a intelektuálním pojetí, jaká je právě blízká Nočním zvířatům. Ta se tímto přístupem, svou procítěností tolik liší od zbytku filmů v rankurevenge filmů, vlastně se vymykají zaběhnutým pravidlům tohoto "vyždímaného" subžánru.Vyhodnocení:Vše podtrhuje prvotřídní soundtrack

Prvých 5 minút mi spôsobili vrásky na čele, že to má byť za úchylnosť. Našťastie dusná atmosféra na diaľnici bola úrovňová. Jake a Amy veľmi dobrí, no u mňa zaexceloval Aaron Taylor-Johnson. Škoda, že to občas tlačilo na pílu, najmä tou komplexnosťou. Veru treba to pozerať fakt detailne, lebo stačí menšia nevšímavosť a už neviete kto a čo. 7/10

Film, v němž se do práce dvou lidí od kumštu projektuje hafo osobních zkušeností a prožitků. Prolínají se tak dva světy zdánlivě si nepodobné, přesto oba fatální. A s oběma světy se ti dva snaží vypořádat. Susan, bohatá holka, kurátorka, co těží z šokujících výstav, které ona sama vnitřně nepřijímá, protože už dlouho nepřijímá ani sebe sama. A Edward, její bývalý muž, neúspěšný spisovatel ze společenské třídy, která na tu Susaninu sotvakdy dosáhne. Oba se protnou v prostoru a čase a průsečík jejich životů nezůstane bez bolesti. Když se o dvacet let později setkají, respektive Edward pošle Susan svůj nový román, začnou se rozkrývat traumata jich obou. Na vztahové konstelaci se výrazně podílí jejich podvědomí, i když Edward ho dokáže lépe rozšifrovat a dát mu hrůznou románovou podobu. Tím, že román napsal, ulevil svým běsům, vyrovnal to zpočátku nerovné...  Výborně psychologicky probarvené postavy. Film se skládá do celého obrazu postupně, což mu dodává na tajemnosti a napětí. Na pochmurnosti snímku se mocně podílela kamera, jež často ulpívala na tvářích hlavních hrdinů. A v těch tvářích nikdy nečteme radost, jen smutek a strach. Kromě úvodní vernisáže se po celou dobu díváme jen na několik málo postav ztracených kdesi - na poušti, v prázdné galerii, v obrovském tmavém domě. Hudba Korzeniowského zaslouží metál. Je působivá svou jednoduchostí a opakováním krátkých motivů. Oceňuji herecké výkony nejen Amy, Jacka a Michaela Shannona, ale třeba i Laury Linney. Od maximálního hodnocení mě odradil předvídatelný závěr. Do háje, už ten obraz v galerii z cyklu Před lety divákovi naservíroval to, na co bych si ráda přišla sama. Kdo píše o otevřeném konci, film vůbec nepochopil.