Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu (1988)

U tohoto filmu se mi líbí, že na začátku vidíme všechny přeživší z předchozího dílu. Je tu dobře ukázaná naivita studentů, ale i rodičů – třeba matka Kristen, která jí dává prášky na spaní do pití. Oživení Freddyho tady dává smysl, není to jen „najednou jsem zpátky“, což je plus. Spíš se tu nabízí otázka, kolikrát ještě Freddy musí umřít, aby zůstal opravdu mrtvý.
 
Objevují se tu noví kamarádi, kteří kvůli neschopnosti ovládat schopnost vtahovat lidi do snů postupně umírají, ale jejich smrti jsou hodně povedené a originální. Právě kreativita killů je jedna z nejsilnějších stránek filmu.

Navazuje se na trojku a opět to jde proti trochu očekávání, kdy hrdinové, kteří přežili z minulého dílu jsou celkem brzy Freddym odpraveni a žezlo se předá nové hrdince. The Dream Master jsem asi nikdy neviděl, protože si  žádnou scénu nevybavuju. Z legendárních killů tu máme přeměnu na švába. Skoro na stejné úrovni jako Dream Warriors.

POZOR, MOŽNÉ SPOILERY. Po masivním úspěchu trojky musel logicky přijít čtvrtý díl. A přišel rekordně rychle, tak rychle, že ještě během natáčení nikdo pořádně nevěděl, jak to má celé dopadnout. To většinou stačí k naprostému průšvihu (stejně jako opětovná absence Wese). Jenže tady se stal malý zázrak, čtyřka možná nepřekonává trojku, ale minimálně se jí vyrovná. Vůbec není horší, spíš takové nečekané, příjemné překvapení. Freddy se tu tentokrát oživí poměrně zvláštním, ale neuvěřitelně vtipným způsobem, a jeho regenerace, chcete-li „znovunarození“, je dost působivé. Během pár minut vyřídí všechny přeživší z trojky, včetně Joeyho, který se samozřejmě ani tentokrát nepoučil a znovu skočil na Freddyho převlek za pěknou blondýnku. A tentokrát si s ní i pěkně zaplaval. Dojde i na Kristen, kterou tu nově hraje Tuesday Knight (Arquette chtěla moc peněz a studio jí poslalo jasné „ani omylem“; a Knight rovnou nazpívala titulní píseň, tak proč si to neodhrát i před kamerou, že..). Je to spíš taková nevýrazná tuctovka, ale moc to nevadí, protože po pár bezva momentech na pláži ji Freddy hodí do nejteplejší vířivky, která kdy ve filmu existovala. A to je její konec. Jason by se měl učit: takhle se zachází s přeživšími hrdiny z předchozího dílu! V zápětí přichází čas na Alici, nejvíc normální, a přitom asi všeobecně nejoblíbenější final girl celé série. A jo, ona fakt ujde. Je úplně v pohodě a dost silná a chápu, proč ji fanoušci milují. Jenže po herecké stránce je Lisa Wilcox přece jen slabší než Arquette nebo má oblíbenější Langenkamp, taková prknovitá, a občas působí trochu „moc dospěle“, než by v tomhle věku měla. Ale budiž. Kill count je, pokud si dobře pamatuju asi šest. A většina z toho je nádhera. Ať už vysátí životní energie někomu kdo si to nezaslouží, nebo ta nechutná broučí metamorfóza… ovšem někomu kdo si to trochu zaslouží, fujtajbl. Freddy je tady taková "rocková" hvězda. Vzhledově je prakticky stejný jako ve trojce a make-up je pořád perfektní, bezchybný, detailní (natáčení bylo tak rychlé že si ho Englund od trojky nejspíš nestihl sundat). Ale povahově? Komediant jak prase. Sluneční brýle, krájení jablek, neustálý úsměv, hlášky na každém kroku… totální frajer, kterého vás baví sledovat, i když by vás vlastně měl děsit. Dokonce se tu objeví i v lidské podobě jako zdravotní bába, a přiznávám, sluší mu to víc, než by mělo být zdrávo. Celý film je vlastně plynulé pokračování třetího dílu, možná proto, že ho režíroval Renny Harlin, kterej natočil i pokračování Smrtonosné pasti. Pokračování trochu "umí", jen sem nepřináší nic vyloženě revolučního. Je méně hororu, ale zato mnohem víc osmdesátek v tom nejlepším smyslu. A to fakt hodně. Třpyt, barvy, tempo, styl. Podle mě nejvíc „80s“ díl v celé sérii. Nightmare on elm street 3 je jak malá rocková kapela, co hraje v garáži, ale má duši a nápady. Syrovej zvuk a poctivý osmdesátkovej nápřah. A tady? To už je regulérní discotéka. Mlha, neony, efekty, všechno bliká a Freddy je jako frontman večera. Ne děsivej démon, ale hvězda show. A pokud vám sedla trojka, tohle si dáte s absolutní chutí, jako Freddy pizzu. Doporučuji a dobrou chuť.

Tenhle díl mě z celé série nejpříjemněji překvapil. Moc jsem si od něj nesliboval, ale ukázalo se, že má vlastně tak nějak všechno, co bych mohl chtít. Potěší návaznost na předchozí díl, i když by možná bylo lepší kdyby se film soustředil jen na novou skupinu postav, které jsou z větší části překvapivě docela sympatické - obzvlášť Alice je cool protagonistka. Pokud jde o příběh, vlastně tu moc žádný není (celá ta věc s titulním Dream masterem je vlastně celkem nepodstatná), ale nijak zvlášť mi to nevadilo - je to prostě vizuálně nápaditá jízda se spoustou pamětihodnotných momentů. Už to začíná spadat víc do komedie, ale zatím ten balanc podle mě funguje slušně - Freddy hláškuje a nosí sluneční brýle, ale taky je tady nejspíš krutější než kdy dřív - scéna s přeměnou na švába je rozhodně jednou z nejbrutálnějších, nejgrotesknějších vražd v celé sérii. Taky bych řekl, že má tenhle díl nejsilnější závěr, rozhodně jde o lepší verzi Freddyho smrti než nabídl šestý díl. Na druhou stranu například smrt toho karate kida byla úplně na nic. Celkově ale extrémně zábavná podívaná. 7/10

Tohle je nejlepší pokračování ságy (podle mého názoru dokonce lepší než třetí). Je nejoriginálnější, nejmagičtější, nejsurrealističtější a má nejvíce nádechů černého humoru (aniž by upadalo do absurdnosti, do které upadaly ostatní pokračování o několik let později). Fascinující scény jako neustálé opakování dráhy kamionu, scéna v kině, Kincaidovy smrti a neuvěřitelný výkon Lisy Wilcox, která bude po boku Heather Langenkamp vzpomínána jako jedna z nejlepších hrdinek ságy... to vše plus neuvěřitelný soundtrack dělá z tohoto filmu fantastickou zábavu 80. let...