Freddyho smrt - Poslední noční můra (1991)

Čisté 90s so všetkým, čo k tomu patrí, typickým lookom hercov, vizuálom aj hudbou. Čo je nostalgia a je to dobré, naviac sa film stále snaží prichádzať s novými nápadmi, rozširovať mytológiu a je plný praktických efektov a o čosi menej praktických, ale nostalgických digi efektov.  Ale tých je minimum.

Tento film je finální díl, který uzavírá příběh všech dosud natočených Nočních můr. Je to šílená slátanina, která je ještě zmatenější než pátý díl. Musím ale znovu říct, že vraždy jsou tady výborné. Hluchý kluk bez naslouchátka, který nic neslyší, je dost vtipný nápad a videoherní smrt je taky hodně funny.
 
Na začátku je navíc easter egg na Čaroděje ze země Oz, kdy Freddy letí na koštěti a John je v domě, který spadne z nebe. Film taky konečně víc vysvětluje lore Freddyho – jeho minulost, upálení i linku s jeho dcerou.
 
Jako zakončení celé série se to dalo udělat mnohem lépe, ale pořád je to za mě lepší než dvojka, která mi nedávala vůbec žádný smysl. Tohle sice taky moc smysl nedává, ale aspoň je to zábavné.

POZOR, MOŽNÉ SPOILERY. Freddy Krueger už byl zničen svými existenčními problémy, a tak vyhledal bubákovského psychologa, který mu správně poradil: vyhodit všechnu muziku od Nirvany, dát se dohromady a začít si užívat svůj posmrtný život. Jenže Freddy si to přebral po svém a začal si užívat tak moc, že vyhladil všechnu mládež, nejen v Elm Street, ale doslova v celém Springwoodu. Zanechal jen zničené rodiče, které nezabil, protože by to nebyla přece žádná legrace masakrovat prázdné schránky. A protože měl krizi středního věku, vzpomněl si, že je vlastně fajn táta, a vyhledal svou dceru Maggie, kterou hraje Lisa Zane. Dcérůnka je celkem pěkná, no jo, Freddy má asi dobré geny. Maggie chtěl využít jako takovej most (prostředek) mimo hranice Springwoodu, aby mohl rozšířit noční můry všude možně, a časem by jí i zaučil jak pokračovat v jeho oblíbeném koníčku. Do toho Freddy denně vypije několik litrů kávy, pár Red Bullů, a když se chce hodit do pohody, poslechne si svůj nový oblíbený songIn-A-Gadda-Da-Vidaa k tomu si dá nějaké to LSD, LSD je i takové synonymum pro celý film. Jak vám asi došlo, tenhle díl je hodně jiný než jeho předchůdci. A je fér zmínit, že byl naštěstí točen jako komedie, takže všechno, co tu vidíte, je dělané schválně, takže to nevypadá tak křečovitě jako například u Batman a Robin z roku 1997. Dokonce tu byl i Alice Cooper, a souhlasím, mít ho jako adoptivního empatickýho a velice milujícího tatínka jako ve filmu, tak ze mě taky vyroste někdo jako Freddy. Nechybí ani cameo Johnnyho Deppa, kterého Freddy rychle vyřídí, ale oproti jedničce je to tu velice laškovným způsobem. Freddyho charakter postupně byl čím dál zábavnější, tak studiu došlo, že nemá cenu dělat horor, a rozhodli se dobře. Logicky bylo jasné, že k tomuhle filmu jednou muselo dojít. Freddy poskakuje, hláškuje, dělá ksichty, hraje Nintendo, lítá schovaný v padáku, lítá na košteti, prostě se chová jako postava z Looney Tunes. Po pětce mě celkem těší ho vidět tak v dobré náladě. Jeho charakter koresponduje i se vzhledem: děsivost naprosto vymizela, svetr je čistý, až cosplayový, a makeup vypadá jako navlíkací latexová maska Freddyho, kterou bych si klidně koupil u Vietnamce. Hlavní zabití jsou opět jen tři, ale tentokrát to moc nevadí. Sluchová noční můra, kdy Freddy poskakuje za hluchým mladíkem a dělá opičky, je něco podobného jako já, když se "po svém bavím" se svojí babičkou. Následující škrábání na tabuli a vybouchnutí hlavy jen potvrzuje úžasnost filmu. A herní noční můra? Opět velice zábavná. Ve scéně, kdy Freddy vytáhne svoje eso v rukávu a to boží Nintendo Power Glove! Udělá úplně stejný obličej jako Kryton v sedmé sérii Červeného trpaslíka. Ta podoba je neuvěřitelná. Létající noční můra, kde se Freddy spustí z otevřeného padáku, který usekne, a John padá k zemi, ale kdyby to náhodou chtěl přežít tak mu pro jistotu Freddy přisune bodce... fakt Looney Tunes. Ve filmu se objeví i pár záběrů z jeho života ještě před uhořením, celkem hezké doplnění. Robert Englund si tenhle díl užíval ze všech nejvíc, je na něm sakra vidět, jak ho to baví. Je fascinující sledovat, jak se Freddyho stav ve filmech postupně měnil: 1.díl Temný industrial — někdo, kdo teprve začíná a myslí to smrtelně vážně. 2.díl Temné synthwave — zkouší jiný směr, ale dopadne to katastrofálně. 3.díl Ikona rocku — podařilo se mu prosadit, a všichni ho znají. 4.díl Osmdesátková světová superstar — naprostý král pop music 80s. 5.díl Vyhořelý gotik — zkouší pokračovat v 90s, mění se, aby zůstal relevantní, ale ví, že je mu to nepohodlné. 6.díl Zfetovaný komediant — už je mu to jedno, dělá si, co doopravdy chce. Tenhle díl je naprostá šílenost, a to jsem zdaleka nezmínil všechno, jako snové démony a tak. Nicméně mě se to doopravdy, bez ironie líbilo, a to miluji první film. Už mám dost místního podhodnocení a videí na YouTube, kde je náhledovka na tento díl a velké WTF. Tenhle film je jednoduše komedie a sranda, kterou můžete klidně pustit pětiletým vnoučatům, a myslím, že je to bude bavit, stejně jako mě.

Dneska jsem se na tento film podíval znova a místo 3 hvězdiček jsem to změnil na 5. Musíte uznat že začátek je celkem dost temný když si uvědomíme že Freddy v podstatě zabil úplně všechny děti na Elm Street, ale zároveň je tenhle film nejvíce komický Robert Englund se hodně vyřádil a nechybí ani překračování 4 zdi. 
Nejlepší věci na tomhle filmu za mě jsou:
1. Skvělá komedie jak jsem již zmínil
2. Kreativní sny - rozhodně tyhle sny byli nejlepší od lítaní v oblacích až k hraní videohry proti Freddymu, ale jsou tam i temný sny jako poukázka na pravděpodobný sexuální napadení.
3. Rozšíření Freddyho minulost - Do tohohle filmu jsme věděli pouze o jeho mámě a o tom že ho upálili tenhle film rozšířil Freddyho minulost a viděli jsem v pár scénách že začínal vraždit už od mlada.
4. Speciální cameo herců a zpěváků jako je Johnny Depp a Alice Cooper
5. Skvělý výběr hudby - Každá znělka se mi líbila.
6. Perfektní atmosféra - Jde poznat to trauma které si nese Springfield kvůli smrti všech dětí. A nezapomeňme na to že se z Freddyho v podstatě stala legenda v tom městě.
7. Konečně shrnutí - Hodně se mi líbilo že na konci dali shrnutí všech dílů Elm Street takže tenhle díl doopravdy navazuje na ostatní. (Rip Freddy)
A teď co se mi na filmu nelíbilo:
1. Dabing - Za to film nemůže, ale český dabing nedoporučuji
2. Finální bojová scéna - I když Freddy teoreticky měl mít neomezenou moc kvůli sbírání duší z celého Elm Street tak je poněkud slabý, a navíc hlavní hrdinka ze záhadného důvodu odhodí basebalku když jí Freddy začne škrtit.
3. Propojení světa snů s realitou - Žádný díl neměl že Freddy dokázal házet s lidmi v reálném světě a mazat myšlenky, ale za to Freddy v tomhle díle musel mít ohromnou moc takže to nakonec chápu.
Je pravda že tento díl se liší od ostatních, ale musím říct že je to můj nejoblíbenější díl z celé franšízy Noční můry z Elm Street.

Možná, že "Freddyho smrt" se co do kvalit nevyrovná předchozím dílům franšízy, ale rozhodně jim může směle konkurovat z hlediska vyšinuté zábavnosti. Navzdory skučení příznivců série to není nezáměrně zmatlané, nýbrž naopak účelně zhůvěřilé pokračování, adekvátní době svého vzniku a tendencím tehdejšího VHS trhu. Tohle není "Noční můra" pro přemoudřelé hororové nerdy, nýbrž pro devadesátkové teenagery, kteří na předchozí díly koukali jako malí prckové a na tenhle už zahlíží jen tak po očku na party s kámoši, takže je potřeba jejich pohled neustále vábit novými hovadinami. Proto je tu dokonána Freddyho již dříve nastartovaná proměna z děsuplného monstra na groteskně cartoonového šaška. Prim tu pak hrají jednotlivé snové sekvence a jejich ztvárnění pomocí okatých speciálních efektů mísících praktické triky s tehdy spektakulárními CGI, přičemž vše kulminuje ve finální sekvenci s nefunkčně zpatlaným 3D. Zdejší neurotické vyprávění, nekoherentní logika, jalové zvraty a marný herecký ansámbl nejsou bug nýbrž feature, která lícuje s trendem dobového videotrhu, který lze označit za pejsko-kočičkovské proto-ADHD nesoudnosti se snahou zavděčit se čtenářům magazínu Fangoria a preferencím japonského videotrhu (viz např. "Highway to Hell", "Mindwarp", "Split Second", "Hardware" či "Death Machine"). Rachel Talalay byla nepochopený talent a bohužel v začátcích své režijní dráhy narážela na zájmy studiových hlavounů a konzervativních fanboyovských křiklounů. Přitom podobně jako její konečně už dnes doceňovaná komiksově nadsazená a punkově nekonformní divočina "Tank Girl" také její debutová "Poslední noční můra" se ukazuje jako výsostně dobová ptákovinka, která neustále valí skvostně připitomělé atrakce.