Noční hlídka (2004)

Při prvních 15 minutách jsem usnula a vážně se mi další den vůbec nechtělo pokračovat ve sledování. Mělo to velmi svíravou a tísnivou atmosféru. Navíc jsem vůbec nevěděla, o co jde. Což nevíte po většinu snímku. Postupně odhalujete, jak funguje zdejší svět, ale užijete si to pramálo. Snímek chtěl fakt hodně šokovat svou zvláštností a jinakostí, až si dost uškodil. Bylo to ale velmi originální a vizuálně jiné, zajímavé. Dokážu si představit, že po omamujících látkách bych na to koukala, jak Děda Mráz na ananas. Velmi slabé 3*

Podivná ruská šílenost, na kterou bylo velmi nepříjemné se dívat. Děj je nesmírně chaotický a působí silně psychadelickým dojmem. Jednotlivé střípky do sebe sice zapadnou a vše se vysvětlí, ale cesta k tomuto vysvětlení je divácky velmi bolestivá. Je to zkrátka tak originálně pojaté a tak své, jako Rusko samo. Nazvat by se to dalo určitě i nesourodou splácaninou všemožných žánrů. Děj mě strašně nebavil a nemohl jsem se v něm pořádně chytit čehokoli, co by mě alespoň trošku zajímalo. [15 %]

Děj je ucelený, jednoduchý a drhnoucích nelogičností prostý. Světlí, představující zde úřady, policii a pravidla jako dobrovolně akceptovanou nutnost a temní, sice krutí, ale svobodně nespoutaní, nutí nás k zamyšlení co a jaké je vlastně dobro a na kterou stranu se přidat. Kamerová kouzla efektně zdůrazňují jak celkovou atmosféru, tak i náladu a rozpoložení jednotlivých postav, Andreje především. V tu chvíli do popředí vystupuje ruská filmařská výhoda - stovky let útlaku a všudypřítomní duchové ideologie vytvářejí mocný génius loci. Antonův antihrdina je skutečný a neustále balancující na hraně šílenství. Příliš nemocný, aby usnul a příliš vyčerpaný, aby zůstal vzhůru. K tomu přidejte vynikající, ovšem přirozeně vtělené efekty a syrovou hrubou hudbu a máte podívanou nade všechny, kterou prostě musíte vidět. Jedním dechem.

Na ruskejch filmech (pokud to nejsou blbosti), mám rád ten asynchronní punk styl, jakým jsou natočený. Je jedno, zda je ta věc v tu chvíli důležitá pro děj, klidně to tam dáme, namísto něčeho jinýho. Narozdíl od většiny západní produkce, tomu nechybí emoce, a přes zjevně osekanej rozpočet, za přispění Ruského národního kolorytu, z toho může vzniknout dobrej film. Timurovi Bekmambetovovi se to povedlo :-)

Těším se na dvojku. Myslím, že toho v příběhu bylo víc, než jsem pobral z filmu a to je škoda ale do knížek se mi nechce. 75 % EDIT: Tak po zhlédnutí dvojky tuším, že to nepobrání které zmiňuju, asi nebude jen má chyba. To, že je film cool by na 4 asi stačit nemělo (to samé se týká dvojky), takže snižuji na 65 %.