Ničitelé světů (2025)

Režisér Brad Anderson, autor filmů jakoMechanikaTranssibiřský expres, nám nyní přináší tento sci-fi a postapokalyptický thriller o přežití. Po zhlédnutí traileru jsem měl dobrý dojem, že by to mohlo být dobré, ale po zhlédnutí musím říct, že to má dobrý začátek, ale jak to postupuje, stává se z toho nudný film s monotónními dialogy o rodinných vzpomínkách mezi otcem a dcerou, ve kterých se neděje téměř nic překvapivého, a když to končí necelých 10 minut před koncem, zdá se, že akce začíná a končí frustrujícím způsobem. V obsazení se objevují dva talentovaní herci, kteří jsou promarněni: Luke Evans jako otec vychovávající svou dceru a Milla Jovovich jako matka vedoucí čistě ženskou armádu. Zklamáním je survival thriller, kde napětí a akce, které film zdánlivě sliboval, nakonec selhávají, možná kvůli nízkému rozpočtu.

Jako epizoda seriálu Krajní meze by to bylo asi dobrý. Ale jako samostatný film? Škoda, že Milla poslední dobou točí totální zbytečnosti. Luke to tady krapet zachraňuje a jeho filmová dcera bude asi jednou zajímavá herečka. A nebo taky možná ne. To se v tomhle pokusu o post-apo a zároveň rodinný film o přežití nedá odhadnout... já mám tyhle témata docela rád. Navíc propojení soudobého a toho středověkého chladného zbraňového arzenálu. Jenže tady kromě pár hezkých záběrů na skotskou (edit: severoirskou - mě to spíš ale přišlo jako Isle of Skye, tak nic) přírodu fakt nic není zajímavýho.

Brad Anderson umí natočit. Jeho Tísňová linka nebo Mechanik jsou vcelku fajn fimy. Bohužel tady dostal úplně šílený scénář, který byl v nejspodnějším šuplíku, v obálce s nápisem "sračka, nebrat". A on to vzal.. Tenhle svět by možná nebyl špatný, kdyby se celý film neodehrával až "po". Lidstvo prakticky není a 90 % filmu je o tom, jak Luke Evans cvičí svou dceru někde v lese.. Milla tu je 2 minuty na začátku a pak půl minuty na konci, ale ne, že by měla co zachraňovat. Já chápu, že nebyly peníze natočit něco víc, než jen 3 hnusáky a pár monster, kteří běží jakoby mimo záběr kamery, ale to mi fakt nestačí. Všechno potenciálně zábavný a zajímavý se stalo před filmem...

Těšíte se na postapo s nestvůrami? Zapomeňte. 90% děje spočívá v tom, že dédy Evans plká se svou náctiletou dcerou (přehrávající obtloustlé střevo) a snaží se z ní vychovat bojovnici s mečem, jako je její máma Miloš Jovović. Ano, Miloš tu opět hraje ženskou, děsivé. Naštěstí ale kdesi bojuje a zachraňuje svět, takže ve filmu není skoro vidět, haleluja. Jo a ty bojovnice jsou potřeba k tomu, aby bojovaly s bubáky vylezlými ze zemské kůry, protože chlapi už skoro nejsou. Bubáci totiž likvidují hlavně jedince s chromozomem Y. Jo, opravdu, nekecám. Jisté militantní feministické spolky pak tvrdí, že dobře chlapům tak, že si to zasloužili. Uf. Tak za co dát aspoň jednu hvězdu? Fakt nevím, tak třeba za těch pár záběrů na ty tzv. hybridy, nebo za hezké irské lokace. A šup s tím lejnem do koše.

Popravdě jsem dostal poměrně dost jiný film než jsem očekával. Měl jsem za to, že se s notnou dávkou sebezapření a pořádnou porcí tolerance zúčastním béčkové podívané, s naivní sci-fi zápletkou, strašnými efekty a urážející akcí, jenže ve výsledku Worldbreaker přináší zcela něco jiné, jen tedy ne sice úplně kvalitnějšího a přesvědčivějšího, nicméně minimálně stravitelnějšího a méně urážejícího. Především mě každopádně překvapilo, že se jedná spíš než o akční sci-fi, o drama sci-fi. Většinu času tak divák sleduje nelehký život, respektive soužití otce a dcery na odlehlém ostrově, kde se ukrývají před útoky monster. Akce je tak v podstatě jen na začátku a na konci, jinak zde ale postavy skutečně spíš jen mluví a emočně se projevují, čímž se pak jedná o komorní záležitost, zvlášť když těch lokací je tu jen minimum, stejně tak jako postav. Důležité je ovšem zmínit, že i přesto film nějak zásadně nenudí, a to i díky neotravným postavám a slušnému obsazení. Akce a efektů je jinak málo, jejich kvalita mě ale též docela překvapila, kdy sice nepřekročí rámec béčkové produkce, ale zároveň nepůsobí rozhodně nikterak směšně, či naivně. Za funkční lze jinak považovat ale i atmosféru, nějaké to napětí se také objeví, a ani po vizuální stránce bych to nechtěl nějak zásadně shazovat. Výsledný dojem tak není nakonec vůbec špatný a i když to ohodnotím jen dvěmi hvězdičkami, tak za mě se rozhodně nejedná o nějaký laciný brak, kde bych zvedal oči vsloup nad jeho tupostí a nefunkčností, naopak, v rámci produkce to docela šlape a je to i v určitých ohledech překvapivě funkční a působivé.