Nepřítel (2002)

Výborné psychodrama, které mělo už od začátku dost tíživý pocit u mně,zlověstný a nepříjemný. Daniel Auteuil naprosto skvělý. Škoda,že jsem ho tak dlouho odkládala .Po skončení jsem si vyhledala info o tomto muži. 8/10. Kdyby bylo na konci v titulcích uvedeno více, šla bych ještě s hodnocením nahoru.

Neuvěřitelný příběh rodinné tragédie podle skutečné události film postupně odhaluje konkrétními náznaky, ale i celkovou atmosférou, v níž namísto přirozenosti rodinného života dominuje chladná elegance. Velkorysá architektura sídla WHO Jeana Tschumiho (natáčeno skutečně tam), kde "nepřítel" fiktivně pracoval, hladký účes jeho tmavovlasé ženy, interiéry nového domu a nového vozu tvoří povrchový luxus, pod nímž něco není v pořádku, jak naznačí první scéna, ale musíme přečkat dlouhý, pomalý a chladný film, abychom zjistili, jak neuvěřitelný je ústřední problém a jak tragické bude mít důsledky.

Film podle skutečného příběhu, šmarjá ale, to byl mazec, ten masakr a jeho chování nakonec, no napnutá jsem byla jako malé gaťky. By jste nejdříve řekli chudák doktor, se do toho zamotal a musí dál hrát svoji "roli".......ale v podstatě to byl (nebo se z něj postupně vlivem neustálého stresu stal) naprosto nevyrovnaný narcistický psychopat, který si svůj život přikrášloval a realitu nechtěl a pak už snad ani neuměl vnímat. Tož každý máme na výběr.

wau, pocas dvoch hodin filmu som sa nedozvedel nic viac, nez bolo v popise filmu. nebyt zaverecnych 5 minut, tak sa tam naozaj nedialo nic. neukoncene, dlhe, umorne. scenaristicky velmi divne, vyrozpravane len ako vypis nejakych nezaujmavych udalosti. rozhovory takmer jednoslovne, uplna nuda. horsie ako sila psa. idem si vymazat pamat.

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*.