Na vlastní nebezpečí (2007)

Otřesný pokus o dobrodružný thriller, z nějž nedopatřením vylezla parodie na hixploitation žánr připomínající směsiciRafťákůaDeliverance. Primitivní zápletka vrcholí průhledným zvratem, který je prezentován jako překvapivý a šokující, leč ve skutečnosti musí být všem divákům jasný nejpozději od poloviny. Napětí i záhadnost se postupem času z příběhu vytrácejí namísto toho, aby gradovaly. Herci jsou tam vyloženě jen od toho, aby měl kdo držet pádla, ženské postavy navíc ještě proto, aby každá alespoň jednou ukázala prsa. Světlou výjimkou je Miroslav Krobot, který jako jediný předvádí něco, co se dá označit za herecký výkon. Nehledě na to, že oproti ostatním pouze jeho postavě scénář připisuje nějaký rozměr a alespoň trochu živelnosti. Kategorií samou pro sebe je pak retardovaná rádoby balkánská mluva domorodců/šerifů, která definitivně pohřbívá pod zem poslední naděje, že by někdo tento nezábavný a útrpný film mohl brát vážně.

Český film s mezinárodním obsazenímNa vlastní nebezpečíz roku 2007 jsme si doma vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, jelikož jsme měli chuť na nějaký film naší provenience. Předem jsme vůbec netušili, jak špatné hodnocení má zde na ČSFD a i kdybychom to věděli, tak by nás zřejmě od shlédnutí neodradilo. Už několikrát se nám totiž film s nízkým počtem hvězdiček líbil více než nadupaný snímek s 80%. A tak se jednoho večera tento film s dílny režiséra Filipa Renče, kterého zrovna moc nemusím, rozběhl na obrazovce naší TV. Na začátku jsme se seznámili s postavou Saši Dluhoše (Jiří Langmajer), jehož otec (Luboš Veselý) zmizel roku 1982 v Bosně, když se s partou kamarádů pokusil sjet Černou řeku. Sašovi se dostal do rukou otcův deník, fotografie a několik starých filmů z osudné výpravy, a tak se rozhodl vydat po otcových stopách. Obrátil se na specializovanou cestovní kancelář, která připravila cestu na raftu a zajistila zbytek posádky. Kromě Saši a zkušeného profesionála Ronyho (Filip Blažek) do Bosny a Hercegoviny po více než 20 letech od první výpravy odjel nerudný učitel zeměpisu Kužník (Miroslav Krobot), mladá Slovenka Míša (Lucia Siposová) a její milenec Dominik (Václav Jiráček). Sotva na Balkán dodávkou přijeli, čekala je první dramatická situace při konfliktu s policejní hlídkou. Dokonce na ně policista Razvan (Nicodim Ungureanu) vytáhl zbraň, ale naštěstí ho uklidnil velitel poručík Dragan (Constantin Barbulescu), který měl velký zájem o vodáckou výbavu. Rony mu musel neochotně slíbit, že po skončení vodácké akce mu vybavení hluboko pod cenou prodá a pak odjeli do nejbližšího města pro povolení pro plavbu v přírodní rezervaci. Pomocí úplatku se jim povolení podařilo sehnat a tak konečně mohli spustit raft na vodu. Během plavby Saša sledoval na skalách namalované znamení, která tu zanechal jeho otec. Bez potíží sjeli první peřeje, u dalších však jejich vinou spadla ze své loďky místní dívka Anica (Raluca Aprodu). Saša ji zachránil a její otec, starý rybář a pytlák Božko (Luboš P. Veselý), vodáky z vděčnosti vzal k sobě domů a tam jim uspořádal hostinu. Saša z jeho řečí pochopil, že ví o osudu výpravy jeho otce a tak nebyl proti, když se k nim Božko s atraktivní dcerou přidali. Nejprve plavba probíhala vcelku bez problémů, ale v jedné chvíli se znovu se objevil policista Razvan a vše se rázem dramaticky změnilo. Do konce filmu zbývalo asi 20 minut a já jsem byl zvědavý, co se vlastně Sašově otci před lety stalo, jestli dokonce ještě někde nežil, protože jeho tělo se pod osudným vodopádem nenašlo. Také mne zajímalo, jestli v onom velkém vodopádu nezahyne někdo další, protože vztahy mezi posádkou se začaly hodně komplikovat. Když vše skončilo, mel jsem rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbila rumunská příroda, kde se film natáčel, ale štáb mohl dát krásným scenériím více prostoru. Na druhou stranu film režíroval můj neoblíbený Filip Renč a moc se mu dílo nepovedlo a také v něm hrál nesympatický Miroslav Krobot, jehož fakt nemusím. A ty jeho řeči během plavby mne vážně klidu nepřidaly. Jiří Langmajer jako hlavní postava byl nevýrazný, ale asi za to mohl tak daný scénář. Líbila se mi Lucia Siposová, která mi ukázala prsíčka, zato její protivný filmový partner Václav Jiráček by zasloužil pár facek. I on ve mne vzbudil negativní emoce, ale možná je to lepší, než aby mi to celé bylo lhostejné….Nebylo. Bylo to celkem napínavé, zajímavé, přírodně atraktivní, ale špatně natočené. A to se odrazilo i v mém hodnocení. Suma sumárum, snímekNa vlastní nebezpečí ode mne získal dvě vlastní hvězdičky **.

Takhle nudný film už jsem dlouho neviděl. Absolutně nic mi na něm nepřipadalo zajímavé. Postavy jsou ploché a nevyvinuté, zápletka je uspávající a neustále skáče mezi současností a flashbacky, někdy ve velmi nevhodných chvílích. A velké odhalení filmu se dá předpovědět už tak před polovinou. Prezentace je fajn, ale není nic extra. Renč se navíc zdá být jedním z těch režisérů, kteří si myslí, že slow-motion je hrozně dramatický prvek, ale zde působil spíše směšně. Hudba je fajn, ale film jí používá moc často, spousta scén by byla lepší bez hudebního doprovodu. Ani herecké výkony nebyly nic moc.2/10

To je tak, když musíte občas šáhnout na oficiální distribuce filmů na YT a nemáte nějaký relevantní výběr. Pak se k divákovi dostávají ryzí poklady české kinematografie. Poklady, které neměl nikdo nikdy najít nebo vykopat, ale raději zaházet pískem, s dynamitem a varováním. Dvojitým varováním...s cedulí...kolem ostnatého drátu.

Film, co na hony daleko smrdí už jen tím, že jej splácal Filip Renč, se kvůli zasazení do srbské přírody na první pohled nejeví tak zle, jak o něm povídají jeho čísla. Jakmile jej ale zakusíte, zjistíte, že tu obě cifry visí zcela oprávněně. Zápletka je tuctová, kamera laciná a rozuzlení brakovité. Jirkovi jdou fakt lépe ty role vtipných sukničkářů. [viděno na Netflixu 4.3.2021]