Polojasno (1999)

O 17. listopadu jsem slyšel už tolik teorií a zajímavých názorů, že s jistotou můžu říct pouze to, že se s jistotou nedá říct vůbec nic. Slyšel jsem, že komunisté moc již dávno předat chtěli a to od zhruba půlky 80. let a vrcholní představitelé se na novou dobu svědomitě připravovali. Třeba schraňováním majetku, peněz apod. Také jsem slyšel, že jistého období uvolňování využily cizí agentury, hlavně CIA vysláním svých agentů, kteří měli proces urychlit. Další teorie mluvila o tom, že se ti nahoře zkrátka nedokázali rychle domluvit a panoval totální chaos. Kdyby prý probíhalo vše dnes, mobily a aplikace by jim nejspíš umožnili režim nadále udržet. Je toho zkrátka dost a co se přesně stalo, kdo za to může a proč vedoucí představitelé pustili režim se dá těžko říct. Faktem je, že o nějaké porevoluční komisi jsem v žádném dokumentu nikdy neslyšel. A že se vyšetřovalo téměř až do půlky roku 1990 mě fascinovalo. Dalo se celkem úspěšně předpokládat, že komunisté měli studentíky na párku. Nemluvě o tom, že jak Havel a disidenti, tak ani starší členové komise neměli valný zájem na odsuzování a ukazování prstem na donedávna vládnoucí garnituru. Je to zvláštní, ale přesto jde o pravdu. Svědčí o ní i samotný fakt, že když se rozhodovalo o zákazu komunistické strany. Havel to odmítl. Celý film se pohybuje na hranici mezi dokumentem a hraným filmem. Asi bych raději uvítal dokument, jelikož autentické záběry na vrcholné pány moci jsou tím zajímavějším a jak je často vidět, herci se skutečnosti úplně neblíží. Některé postavy mi navíc přišly hodně bizarní a je tak otázkou, kde už snímek dotvářela Renčova obrazotvornost.

Skvělé a naprosto dle logiky věcí přesné. Dle výpovědí a i po létech všech aktěři přiznávají že s nimy bylo manipulováno. Tedy řízené sametové předávání moci pod taktovkou KGB a spolupráce nejvyšších kruhů STB. To vše prosakovalo už v lednu 1990 ale teď je to jasné. Bylo by žádoucí vědět že sametovou revoluci režírovalo KGB ? Nasadit Havla jako humanistu a levičáka hlavně nikoliv chartisty typu fanatických katanů Cibulku a podobné , bývalé stalinisty Kohouta kteří chtěli procesy. To bylo poslední co pro nás SSSR při předání moci udělali : žádná krev jak v Rumunsku kde se Čaučesku ze SSSR rozkmotřil. Filip Renč skvélý počin jsem rád že se stále reprízuje byť mu nikdo nevěří.

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu.

Zajímavý pohled na těsné události po 17. listopadu, odehrávající se v rozmezí asi tří měsíců. Filip Renč snímek natočil jako hraný dokument obsahující i původní materiály, které se mezi sebou nenásilně propojují. Škoda některých dramatizujících scén zavánějících až patosem a samoúčelností a nepříliš zvládnuté role studentů, kteří vedou hlavní vyšetřování v parlamentní komisi. Co mě ale dostalo byla hudba, celou dobu jsem si říkal, kdo tohle dělal a ejhle - můj velký oblíbenec Vladimír Godár. Krásná práce!

"S jakými pocity odcházíte z této komise? S velmi dobrými pocity, protože já osobně necítím nějakou vinu..." Ano, Jakeše do koše!!! A s ním celou rudou "partu", to při sledování tohoto pseudo-polo-dokumentu budu mít vždy. Je dobré, že takový snímek existuje, prosté dokumenty asi zapadnou do archívu hlouběji. Ale vidím v něm především záslužné dílo, ne hodnotné, už ta kamera byla asi lepší v autentických záběrech...