Motel Destino (2024)

Byl jsem zvědav, co je tenhle Ainouz zač, když má každý nový film v soutěži na velkém festivalu, navíc téma i posazení do Ceará u Atlantiku znělo lákavě...ale co na něm festivaloví dramaturgové vidí, mi nedošlo, nic mne nepraštilo přes ksicht a ani v nuancích se nic nezatřpytilo. Děj je složen pouze z generického vztahového trojúhelníku, hrdinova femme fatale je po všech stránkách poměrně tuctová a nepříliš hezká milfka, jejíž svůdné úsměvy připomínají spíše zlomyslné škleby a sám Heraldo je velice nudná postava, takže kritiku herce si odpustím, přestože postrádá jakékoliv charisma. Možná se z toho, co měl ve scénáři, ani víc vytáhnout nedalo. Heraldo o sobě sice prohlašuje, že celý život uniká před smrtí jako nějaký živoucí mýtus, ale jak, čím je speciální, jaké má schopnosti, se v obraze nedozvíme. Asi je to jenom prachsprostý lucker. Závěrečný deus ex machina jako z učebnice i to, co mu bezprostředně předchází, pak dorazí film zcela - obávaný tyran s chraplavým hlasem, kterého se žena roky rokoucí údajně bojí opustit (ale podvádět jej přímo v záběru bezpečnostní kamery jí nedělá sebemenší problém, strach i opatrnost zázračně mizí), je nakonec porazitelný několikavteřinovým poklusem po pláži a trest pro hrdinu za nasazení paroží je krátký nedobrovolný francouzák. Tak jo no. Od brazilské produkce jsem vzhledem k tématu čekal aspoň oživení nějakou explicitní erotikou, ale i zde mi Ainouz ukázal prostředník, rám záběru většinou končí v pase a ústřední dvojice souloží pouze na misionáře. Chytit se nedalo ani formálního zpracování, opět nic zajímavého, nevýrazná hudba, práce s očekáváním nebo překvapením v jednotlivých scénách téměř nulová, obraz s umělým zrnem a duhovými barvami jako v každém druhém současném artu, Louvart by si mohla sáhnout do svědomí, jestli její kameramanský styl už mnohokrát nevykradl sám sebe.(05.02.2025)

Motel Destinoje celkem běžná love story s tisíckrát viděnou a předvídatelnou zápletkou, která je jen zasazená do, pro nás, asi méně typického prostředí. Drtivá většina filmu se odehrává v sex hotelu. Toho sexu není tolik na kameře, spíš je permanentně slyšet za kamerou (z pokojů). Tento snímek mi nepřijde ničím moc zajímavý ani originální (možná kromě toho neustálého hekání), bez většího přesahu, a proto moc nevidím důvod, proč byl vybrán do hlavní soutěže o Zlatou palmu. Ještě s větším podivem je pak to, že v roce 2023 Karim Aïnouz také soutěžil v Cannes v hlavní soutěži se snímkemKrálovnin gambit, což byl velmi povedený historický psychologický film o Kateřině Parrové, poslední manželce Jindřicha VIII.Motel Destinoje diametrálně rozdílný (bohužel ne v dobrém), a když mi došlo, že oba filmy natočil stejný režisér, byla jsem v šoku, protože mi připadá, jako kdyby ve svém způsobu a hloubce vyprávění udělal sto kroků nazpět. [Festival de Cannes 2024](30.05.2024)

Sexem napěchované rádoby thrillerové drama s nefunkčním romantickým motivem. Když zrovna nesexují hlavní postavy, sexují osly na zahradě nebo jeden z tuctu párů či trojic v hodinovém hotelu, kde se odehrává polovina stopáže filmu. A když ani to, je slyšet sexování alespoň z televizí hotelových pokojů. Prostě vzdychání je na pozadí slyšet ve všech scénách v hotelu, i když si hlavní postavy jenom povídají. Kromě podivení nad množstvím sexuálních prvků ale nulové emoce a ani bůhvíjaký požitek z filmařiny. UKarima Aïnouze, kteréhoNeviditelný život Eurídice Gusmaibyl pro mě největším překvapením Cannes 2019, mě to zaráží. **1/2 [Cannes FF](24.05.2024)