Miracle Mile (1988)

Dle námětu jaderné apolakylpsy sem si to zařadil do katastrofického žánru a trefil jsem se. Je spousta filmů v postapo světě, pár filmů těsně poté, ale film těsně předtím jsem ještě neviděl a byla to naprostá šílenost. Půlhodinu sledujete romantický film, než hrdina vyslechne cizí hovor a doví se, že za hodinu budou odpáleny atomovky. Nastává směsice bizáraních lidí, šílených situací a naprosto dementního chování - které je však zcela reálné. Nebo vy jste se chovali jinak? Tušili aspoň vzdáleně co dělat? Hrdina má jasno - najít svou novou lásku a odletět vrtulníkem, což je mlhavý a neustále se vzdalující cíl (SPOILER který dopadne přesně jak jsem čekal). Každopádně přes všechnu bizarnost nečekaně silné pre-apo na silné 4*.

Na pět hvězdiček je jenom prostřední část film - pasáž začínající telefonátem a končící benzinkou je dokonce šestihvězdičková, ale já filmu plné hodnocení přesto dám. Už jen pro hypnotickou atmosféru, fantastický soundtrack Tangerine Dream, výborný mix zvuku a skvělou kameru, díky níž film přetéká do tech noiru. V některých záběrech jsem v tom nočním Los Angeles Blade Runnera skoro viděl. Scénář pokulhává, protože postupem času nabaluje další a další problémy, jenže sympatický Anthony Edwards v hlavní roli toho dost zachránil. Nic si o tom nezjišťujte a podívete se na to. Osobitější film jste už dlouho neviděli.

Stačí jeden odhozený nedopalek a standardní rande se šampaňským na snídani se v rámci konsekvencí změní na nejintenzivnější zážitek v životě. Fascinující směsice šestákové romantiky, katastrofického thrilleru a černé komedie, kterou náladou na pomezí snu a noční můry hypnoticky opentlí Tangerine Dream a co v rámci atmosféry a detailů navozuje myšlenku, jestli už Skynet nezačal dřív (ulice nočního L.A., klid před bouří, Earl Boen). Dobře, že si De Jarnatt důsledně stál za koncem podle svého scénáře, nicméně je kouzelné, že by fungovaly všechny tři možné nabízející se varianty. Za prvé Harryho sen, za druhé nukleární holokaust a za třetí na základě fámy nastupivší chaos, panika a zmar, při kterých je už asi lepší, aby přišel bod 2 a zametl stopy. „I think it's the insects's turn..“

Tento podivný mix naivní romance a preapokalyptického inferna ve svých nejlepších momentech evokuje fúzi Nighthawks Edwarda Hoopera s Pynchonovou postmoderní paranoiou (jedna z postav má dokonce v kufříku poznámky k jeho Duze gravitace). Ideální půlnoční film, žánrově i náladově fluidní, audiovizuálně opojný - skvostná kamera spolu s hudbou od Tangerine Dream je vyloženě hypnotická kombinace. Herecky je film nabitý ikonickými představiteli vedlejších rolí z vašich oblíbených filmů osmdesátých a devadesátých let - povětšinou se jedná o herce, které okamžitě poznáte podle tváře, ale jejich jména si nepamatujete. A poslední čtvrtina Miracle Mile je tak šílená, že do ní bez problémů zapadne i běsnící Kurt Fuller. Zbožňuju Miracle Mile!

Toto by se asi dalo nazvat jako apokalyptický film. Zápletka se ve filmu vyzradí hned na začátku, takže žádný velký spoiler. Film je natočený těsně před koncem studené války, kdy ještě vládl strach z jaderné války, a vypráví příběh Harryho, který v losangelské čtvrti Miracle Mile potká Julii, dokteré se zamiluje. Když na ni čeká v restaurace, tak náhodně zvedne telefon v budce, kde mu volá kdosi s jaderného bunkru, a oznámí, že USA byly napadeny jadernými raketami a do výbuchu v L.A. zbývá jen cca 70 minut. Poté se snaží najít rodinu a Julii a spolu s dalšímu sledujeme jeho reakce na tu situaci. Film se snaží podat „konec světa v reálném čase“.  Ale jestli to mám říct upřímně, tak mě to moc nepřesvědčilo. Scénář mi připadal slabý a spíš spočíval v pobíhání z jednoho konce města na druhý