Miluj mě nebo mě opusť (1955)

Hlupy distributor zas kazi nazvy filmov : Bad Ass nazval mstitel bezpravi, Gone with the Wind je "Jih proti Severu" no a tu zas nejaky premudrely mozog a muslitel prelozil Love me or Leave me ako Laska bez predsudkov. Tak s tymto, mily distributore, tahni laskavo do hajzlu, ale na dno zumpy. Kazdopadne kvalitny film, Charles Vidor /Rhapsody 1954, The Lady in Question, Gilda/ natocil vybornu dramu : zenska sa zamilovala,po vytriezveni ju cakal psychicky teror. V roli zenskej sa predstavila genialna a skvela Doris Den /That Touch of Mink, Man who knew too much, Mladik s trumpetou/ a v roli psychicky tyrajuceho manzela sa predstavil zase James Cagney /Mrtvi Muzi Nenosi skotskou sukni 1982, Pan Roberts a Bily Zar 1949/. Vidora si pamatam hlavne ako rezisera perfektnej Gildy s Ritkou Hayworth, tuna sa ukazal vsak ako schopny reziser - film ma nadhernu kameru, kazda scena bola tocena s laskou. Dialogy - uz dlho som nepocul tak perfektne rozhovory medzi muzom a zenou, k tomu slusne kulisy. ked sa to vsetko snubi s namakanou skusenou rukou rezisera, hned je na svete uspesna konzervacka s hereckymi koncertami. 89 %

Prostá zápletka, s energickým Cagneym a milou Doris Day.

Na STV bol film uvádzaný pod názvom "Láska bez predsudkov".

Byl skutečně jejich život takový? Chladný, nevášnivý, odehrávající se v banálních dotecích, nárazech a kolizích? Bez hlubokého sebenahlížení, bez dramatických pohybů a protipohybů na samém dně jejich Já? Odehrávající se jen v opsaných replikách a odkoukaných gestech? Nechce se mi tomu věřit, ale možná skutečně takový byl… Má pak ale smysl film, který odráží to všední, aniž by nechal chudobu takového života roztříštit to lesklé, co zrcadlí? Protože to lesklé tíží prázdnota...(09.05.2012)

Kominda a gangster si dali sraz na neutrální půdě komorního dramatu. Hloupý název (ten slovenský Láska bez predsudkov je už úplně mimo) odkazuje na slavný hit zpěvačky 20. let Ruth Ellingové. Právě ji hraje Doris Day. Ambiciózní slavice ze zaplivaných putyk dostane příležitost rozšířit své publikum v exkluzivnějším prostředí za cenu rande s obhroublým prádelním magnátem Jamesem Cagneym. Později se za něj provdá a zatímco se na každém společenském schůdku, kam postoupí, cítí být víc a víc doma, její manžel zůstává stejně přízemní a špatně snáší, že se mu jeho modla tak vzdaluje. To je základní konflikt filmu, který mohl být tuctovým dramatem o domácím násilí. Kdyby nestál na pevných základech dobrých hereckých výkonů. Doris Day nijak nepřikrášluje fakt, že Ruth Ellingová doplácí na vlastní vypočítavost. James Cagney zase není žádný gauner z podstaty a za jeho hrozným chováním je znát strach zranitelného člověka ze samoty. Nebál bych se pěti hvězdiček, ale dvě věci mi brání je udělit: 1.) Film o zpěvačce se neobejde bez písniček, jejich texty navíc glosují situaci. Není ale nutné nechávat je ve filmu v nezkrácené podobě. Mám zpěv Doris Dayové rád, ale opakující se situace, kdy stojí na pódiu a "říká to písní", povážlivě brzdí spád filmu. 2.) Film má pochybnou čest vyústit do nejméně uvěřitelného konce, jaký jsem viděl. Přesto nadstandartních 80%(11.12.2009)