Milovaní (2011)

Jakž takž ušly hudební výstupy, ale na muzikál jich bylo málo. Herečky jsou krásné, ale herce asi ve Francii nemají, takže v neúměrně plytkém scénáři musel vypomoci Čech a Američan. Mladého Čecha navíc hraje jakýsi Srb, který nemluví „česky“ o mnoho lépe, než jeho francouzská manželka. Žánrově se to sem tam tvářilo jako komedie, po chvíli melodrama, a tak nějak zmatečně to mezi těmito škatulkami přebíhalo. Kvůli herečkám jsem to z úcty dokoukal, ale tak málo děje na 139 minut? To nemohlo vyjít, ani kdyby film režíroval někdo schopnější.

Sympatická francouzská muzikálová komedie o tom, jak matka i dcera v průběhu několika desetiletí zažívají obdobné milostní eskapády a dělají v lásce stejné chyby. K velkým kladům tohoto filmu patří zejména ženské herecké obsazení, potěší i český režisér Miloš Forman bohužel v epizodní roli. Také bylo příjemné vidět pražské lokace a slyšet češtinu z úst našich herců. Tento film však mohl být mnohem lepší, kdyby nebyl tak dlouhý a roztříštěný, například kdyby skončil smrtí jedné z hlavních hrdinek. Velké plus mají také skvěle zvolené písně, které si stále pobroukávám.

Nejen vyznění snímku je nejasné, ale i jeho myšlenka balancuje a neví, kam se přiklonit. Celou dobu sledujete film, kde si to rozdává každý s každým. V podstatě je zde řečeno, že je jedno, že milenci k sobě chovají jen minimální city. Na konci ale Deneuve vyhopsá do schodů a pronese "hlubokou" myšlenku, že důležitá je hlavně láska. Jeden výžlebt ale nemůže změnit něco, co do diváka hustil už více než dvě hodiny předchozí děj.

„Co kdybychom se přestali podvádět?“ „Blázníš?“ Škoda, těšila jsem se. Dostalo se mi ale jen zbytečně dlouhého filmu, ve kterém bylo (navzdory názvu) tolik sexu a smrti a tak málo citu. Soudit svět jen podle tohoto snímku, tak všechny ženské jsou lehké a všichni chlapi šmejdi. Zaujaly mě výkony dvou hereček- skvělé Ludivine Sagnier, která představovala Madeleine v 60. letech a velmi šarmantní Catherine Deneuve, hrající tutéž postavu o více než 30 let později. Hodnocení zvedá francouzština, která se mi příjemně poslouchala, a několik vtipných momentů. Naopak písničky byly úplně navíc- kdyby tam nebyly, nic by se nestalo, a děj by se možná posouval rychleji.

V podstatě jsem se šel podívat jen proto, že film je hodnocený dost rozporuplně. Suma sumarum podobenství lásky posazené do extrémních poloh, dobře. Film je ale nesmyslně dlouhý, spíš bych ten příběh viděl někde na divadle než na plátně. Je to taková směs čehosi, nesmyslná úmrtí postav, divná časová osa. Proč dostala dcera od matky DVD přehrávač, který musela hned rozbalit a chodit s ním po ulicích? To je product placement nebo to něco znamená? A co už jsem nepochopil vůbec je, že co 5 minut si někdo zapaluje cigaretu. To je co, lobbing za tabákový průmysl nebo snad autor "nastavuje zrcadlo"? Podtrženo sečteno, nic pro standardního diváka, trochu si to asi užijí jen fanoušci herců a autora.