Metropolis (2001)

Z filmu je více cítit Tezuka než von Harbou a Lang. Dystopická společnost s otcem a synem, kteří touží po něčem, co nikdy nemohou mít, noirovým detektivem a jeho synovcem i humanoindkou, která může spasit všechny, ale za jakou cenu? Vizuálně podmanivé ve stylu art deco, hudebně famózní (jazz na všelijaké způsoby) a neustále napínavé, jak má Tezuka ve zvyku i ve svých mangách. Rintaróvi patří velký respekt za to, jak se mu podařilo propojit 2D i 3D animaci a dramaturgicky zvládnout celou paletu žánrů, která se napříč filmem rozprostírá.
P. S. Vydržte do závěrečných titulků.

Čekal jsem víc.  Vizuální stránka je překrásná, prostředí zajímavé, příběh standardní, variace na staré téma padouch má plán na ovládnutí všeho, něco se pokazí a náhodní hrdinové jsou vtaženi do dění a musí padoucha zastavit. Příběh se děje, ale spíš tak náhodně, nezáživně, nic, co by vzbudilo nějaké emoce, či větší zájem. Pro děti či nenáročného diváka ok, ale pro mě celkem nuda. Za mě 50 %

Obvyklé kyberpunkové tropy, utopené v omáčce podivuhodné chuti.
Tak autisticky precizní urbanistické omalovánky by si zasloužily, aby se na jejich pozadí odehrávalo něco méně adolescentního, méněhikikomori, než jalově vyjádřené touhy po otcovském uznání a vlhké sny o nevinné, silné a zároveň ultra submisivní robotické sexuální hračce.
To dobré: elektro jazzový soundtrack na pomezí Delty, soundtracků z filmů Woodyho Allena a tucky Parov Stelara; animace postav připomínající dílemFallout, dílemByl jednou jeden život; lehké, bohužel málo četné odkazy na nedostižnou klasiku Fritze Langa.

Vizualně velmi zajímavé. Děj složitý, ale postupem času čím dál tím víc přestával dávat smysl. A na konci se autor pokusil tomu celému nějaký smysl dát, ale z mého pohledu se mu to moc nepovedlo, jednotlivé postavy se chovali šablonovitě a nepřirozeně. Nicnéně nedokázal jsem se odtrhnout a nedokoukat, tak 4*

U Metropolisu jsem se ukrutně nudil. Vážně ukrutně! Absolutně mi nesedl styl, jakým byl příběh vyprávěn - zaujímal víc perspektiv, byl děsivě roztahaný napříč těmi skoro dvěmi hodinami a vlastně jsem ani pořádně nepochopil pointu. Vztah robotky Timy a Kenichiho byl děsivě plytký, přitom na něm měl podle všeho příběh stavět, takže konec v podstatě nevzbudil žádné emoce. Definitivním hlavním hrdinou zde byl zkrátka detektiv Shunsaku, zbytek byl plochý a nezajímavý. To samé prezentovaný svět - povrchově naťuklé jeho fungování, ale jinak nic nebylo podkresleno jakoukoliv logikou, vysvětlením, čímkoliv, co by případného zájemce o fungování zdejších technologií mohlo trochu upoutat. Obecně vůbec nevím, jak se tohle někomu může líbit, ale pro mě, za mě. Já se prostě nudil, Tezuka evidentně není pro mě.