Marquis de Sade: Justine (1969)

Franco s rozpočtom a medzinárodným castom, zameraný na príbeh, aj keď, samozrejme, prvky jeho jedinečného štýlu by sa našli. De Sade strašený svojimi démonmi, občas farebné nasvietenie ako od Bavu staršieho... Visual treat. Niektoré časti by síce šli prestrihať, film je veľmi epizodický, Justine sa dostáva zo zlej situácie k horšej, vo veľmi umiernenej podobe je tu Sadeov sadizmus, masochizmus... Krásna, bohatá výprava a kostýmy a fantastická Nicolaiova hudba. Osobne mám radšej trošku viac sleazy a dreamlike Franca, ale pre fandov Jessa je to aj tak povinnosť.

Francova adaptáciaJustinyje nanajvýš povrchná a jediné, čo si berie z de Sadeho sú všetky šťavnaté excesy, ktoré Franco zaobaľuje do lacnej gýčovosti nastupujúcich sedemdesiatok. Miestami jeho snímka vyzerá ako nie príliš vydarená satira režisérskeho rukopisu Kena Russela. Chýba jej akákoľvek snaha hlbšie porozumieť de Sadeho predlohe a reflektovať jej filozofický rozmer. Klaus Kinski v úlohe samotného markýza je síce charizmatický, no to na záchranu snímky tak úplne nestačí. Najväčšia slabina filmu je spôsob, akým Romina Power uchopila úlohu Justiny, ktorá v jej podaní nepôsobí ani nevinne a ani cnostne, skôr hlúpo a miestami dokonca vyzývavejšie než Julietta. Navyše je ťažké rozjímať oles malheurs de la vertus dokonalým mejkapom a očnými tieňmi...

Ak budú naďalej fungovať školské kino predstavenia, prihováram sa za púšťanie Justíny z režisérskej dielne Jesúsa Franca ôsmakom, deviatakom na základných školách a stredoškolákom. Popri základnej rámcovej vedomosti o literárnom diele markíza de Sade, získajú poučný zážitok o rôznych prístupoch dievčat k cnosti, o prevažujúcom prístupe mužov k ženám, i o o vzácnych výnimkách, umožňujúcim stavať konštrukty o morálnom a čestnom prístupe k biednym a strádajúcim. V neposlednom rade získajú študenti náhľad na skutočné chovanie a morálne zameranie podnikateľov, duchovných, šľachty a kupliarov. Neraz realizujúcich vzájomne zastupiteľné, či nerozoznateľne podobné úlohy v spoločnosti. A v neposlednom rade sa môžu žiaci oboznámiť s povahou práce opôr spoločnosti, predstavených ramenami spravodlivosti - policajtami, sudcami, a vládnymi úradníkmi.

No teda docela slabota... Justina i Julieta jsou charakterově dobře obsazené a z filmu jde cítit, že tvůrci aspoň z části pochopili de Sadův břitký "humor"-to jsou ale jediné pozitiva a ve všem ostatním film selhává. Herecky je to těžce podprůměrné a ani to být jiné nemohlo, když tady se většina záběrů jela evidentně bez většího zkoušení a hned na první dobrou(i když většinou dobrá nebyla). Režie je naprosto žalostná. Franco evidentně vůbec neví co dělá, používá hloupé a nehodící se nápady. Chytrou předlohu plnou kousavé a podvratné filosofie jen parafrázuje a degraduje jí na pouhou atrakci bez atrakce, protože ani to prvoplánové prcání se zde nekoná. Černý kůň filmu (a jediné závažnější lákadlo) Klaus Kinski v roli Marquise je pomyslně zabit už na začátku, kde ho rejža nechává chodit po cele, tvářit se strašně rozervaně a že jim jako něco moc moc zmítá, do toho pořád dokolečka bručí hrozně dramatická hudba a kameraman to celé ještě více prasí věčným a nesmyslným zoomováním a rozmazáváním do prázdna a zpět(asi velké umění nebo co). Chudák Klaus....... Prostě NE! M.d.Sade byl sice svým způsobem magor, ale vnímat a interpretovat jeho dílo jako béčkovou lechtivou chujovinu muže jen hlupák. Franco nepochopil nosnou myšlenku knihy a ani většinu jemných ale důležitých niancí které dodávají knižní Justýně (hlavně vedle Juliety) onu rafinovanost která oddělila de Sada od zbytku dobové( a dnes už dávno zapadlé) pornografie.

Je to dost přísné hodnocení, ale nejde to jinak. Hned na úvod je třeba říci, že se nejedná o zfilmování, ale o umělecké (a velice soft, mohu-li dodat) zpracování tématu. Nelze to vysvětlit podrobněji, to bych musel spoilerovat. Je jasné, že s ohledem na dobu vzniku se nedá čekat nějaká brutální krvavá a fekální lázeň, ale třeba Django je starší a má desetkrát větší koule. Celkový dojem kazí především konec a prosvětleně estetizované prostředí (a Francouzi v červených kabátech, brrrr:-D). Přitom s ohledem na obsazení jsem čekal velkou pecku. Jenže Kinski jako de Sade je tragicky nevyužitý a Palance dost přehrává. Jediný pozitivní dojem na mě udělal homosexuální dandy Horst Frank, ovšem k toužebně očekávanému bitchování nedošlo...