Les Incendiaires (1906)

Tak tady nám Méliès, asi i neskrývaně, vykradlHistoire d'un crimeFerdinanda Zecca a nebo měl ten samej námět a udělal si ho po svém, nicméně je z tohohle fragmentu, původně to mělo prý 22 obrazů!, patrné, že ta inspirace prvním kriminálním filmem na světě je víc než volná, kdo nevěří, nechť si srovná sám. Vzhledem k tomu, že jsem Zeccův film viděl, nepřišel mi tentokrát Méliès ničím výjimečný.

Film, který zaujme svou sy(u)rovostí, a to jak situací, tak lidí. Např. mě šokoval ten distingovaný soudní vykonavatel s cylindrem na hlavě, jak na konci nonšalantně vezme čerstvě useknutou hlavu a hodí ji do koše, jak kdyby se jednalo o nějakou napodobeninu či co. A ten zločinec se taky povedl, jeho herecký výkon po zatčení byl naprosto neuvěřitelný, jak tam sebou mlátil, chytal se za hlavu a za srdce, padal do mdlob... škoda, že ho rodiče dali na paličství a ne na herectví, nemusel skončit tak strašně.

Na rozdíl od všech ostatních filmů, které jsem od Mélièse viděl, jsou Žháři zřejmě nejrealističtější. Jako v jediném filmu (ze mnou viděných) jsou použity exteriéry a příběh je poměrně realistický, žádné sci-fi, nebo fantasy a je také docela drastický. Ale mě se ty Mélièsovi snové filmy líbí snad víc...ale je vidět, že byl schopen zfilmovat i drama.

Méliès se veŽháříchvydal značně odlišným směrem, než v jakém ho má asi většina lidí zařazeného. Využívá zde několik nečekaných stylistických postupů, flashback, sen, záběr v exteriéru, kromě toho se zaobírá neobvykle vážným tématem, kdy je dopadený žhář odsouzen, ve vězení prožívá strach z popravy, a poté, co je gilotinován, mu hlava kupodivu nenaskočí zpátky na krk, jako tomu dříve bývalo.

Otec komerčného filmu sa otočil o 180 stupňov a natočil kraťas, ktorý nieje trikovým fantasy alebo groteskou, ale vážne myslenou drámou s prvkami thrilleru. Verím, že to nebol kalkul a že Méliès mal zrejme svoje osobné pocity.