Leprechaun: Back 2 tha Hood (2003)

Rozhodně jsem nečekal že mě nějaký díl ještě tak nadchne. Leprechaun back 2 tha hood je místy vtipný a nápaditý, rozhodně tak vyčnívá nad svým předchůdcem (L in the hood), s kilometrovým náskokem překonává hrůznou trojici šílených pokračování (2, las vegas, space), a přebíjí i vážný tón origins. Komedie tu funguje o něco méně než u prvního Hood a jedničky, ale zase je tu skvělý Leprechaun, který má změněný design, a vypadá fakt dobře. I když to není úplně dobrý film, tak na tuto sérii je to nečekané potěšení. 4/10

„Pomůže krucifix?" „Tahle příšera je starší než křesťanství." „A česnek?" „Když bude hladový." Poněkud rozporuplný díl začíná pěknou kreslenou legendou a pokračuje nudným blablabla, než nastoupí leprikón. Tak trochu je vidět, že Davis (jeho poslední role v masce Leprechauna) už má pár let navíc, ale v momentě, kdy vypadá jako odepsaný, se znovu zvedne a zmastí všechny okolo. Zábavná je scénka v kuchyni se zkouřeným skřetem, naopak vraždy nejsou vždy zcela v přímém přenosu. Takové utržení čelisti by jistě muselo vypadat přinejmenším zajímavě. Tedy hip hop není zrovna moje parketa, ale ve spojení s dějem jsem ho zvládl. Nejlepší je závěr, jen trochu zamrzí, že souboj s čarodějkou neměl větší grády. Vtipný byl i moment s utrženou nohou...

Uběhlo deset let od doby, kdy Leprechaun dostal do křížku s Jennifer Aniston a režisér Mark Jones položil základy této dosti průměrné série. Od té doby vznikla řada pokračování, jejichž kvalita však nikdy nepřekročila stín průměru a v některých případech nedosáhli ani na tuto hranici. Se zlomyslným irským skřítkem jsme navštívili Las Vegas, vesmír i černošské ghetto a právě toto poslední místo se mu stalo zřejmě osudovým, protože i v šestém díle se tam opět vyprávíme. Můžu vás však uklidnit, tentokrát ani tak nejde o gangsta styl s příchutí rapu, ale ani zde se nevyhneme černochům s bouchačkami a hulení trávy. Na rozdíl od pátého dílu jsem však měl z tohoto příběhu o trošku lepší pocit.

Přece jenom zde byly zajímavější postavy, ubylo otravného zpívání (pardon rapu) a náš milý Leprechaun dostal mnohem více prostoru. Ten malý parchant v nových hadrech se konečně zase činil a zanechával za sebou pěkně krvavou spoušť. Tu odletěla utrhnutá noha, tu zase čelist a samozřejmě nezapomněl ani na svůj pověstný černý humor. Díky tomu se divák zase konečně zasměje (jako tomu bylo v prvních třech dílech). Navíc ani jeho lidští protivníci nebyli tolik otravní, no a ještě k tomu tu hrály pěkné děvčata. Asi nejvíce mi v paměti uvízne jeho masáž tlusté černošky a pak telefonní rozhovor s přítelkyní vůdce gangu.

Čo sa týka miery zábavnosti a nápaditosti síce nebol môj najobľúbenejší tretí - lasvegaský diel Leprechauna prekonaný, napriek tomu však Back 2 tha Hood radím k tomu najlepšiemu, čo táto komediálno-hororová séria ponúka. Príbeh očakávane stojí výsostne na obstojnom hereckom výkone liliputána Warwicka Davisa a ním stvárnenej postave morbídne vtipkujúceho zlovestného škriatka, ktorý v rámci svojej vražednej misie opäť svojským spôsobom znesie zo sveta zopár lúzerov, pričom svoj fyzický handicap tradične kompenzuje vytrvalosťou a vynaliezavosťou.

„Leprechaun: Back 2 tha Hood“ je opět primárně přehlídkou Warwicka Davise, který na sebe naposledy vzal masku a udělal ze sebe zabijáckého skřeta. V tomhle díle dostane na frak i on sám, ale je to pořád hlavně leprikón, kdo rozdává smrt. Film má hlavu a patu, snaží se být zábavný, snaží se děsit, ale v rámci série už je to prostě ohrané a přijde mi, že to jen přešlapuje na místě.