La Rose de fer (1973)

Podarená atmosféra cintorína. Vo filme, ktorý nevsadil na dej, ale práve na genius loci rozpadávajúceho sa rozľahlého pozemku miesta posledného odpočinku. Atmosféra opadanej omietky, zhrdzavených vchodov do krýpt, vratko stojacich krížov, zdeformovaných sôch anjelikov. To všetko skrýva viac úrovní cintorína. Steny ukryté pod nánosom zeleného nepreniknuteľného zárastu nepredstavujú vytúženú cestu z von, len prechod do inej roviny pochovávania (napr. k vyrovnaným radom vojenských hrobov s desivo pôsobiacou sochou vojvodu). Rozpadávajúci sa nepokoj miesta posledného odpočinku vykoľají dvoch mladých ľudí tak, že nedokážu nájsť únikovú cestu z cintorína. Pôvodne sa tam len na chvíľu zastavili oddýchnuť si počas cyklovýletu. Vrátia sa vôbec ešte niekedy do veľkomestskej vravy?.

I přesto, že jde o film nasáklej smrtí nejde o horor v pravým slova smyslu. Je to spíš tím, že se tu o smrti mluví a drtivá část stopáže se odehrává na hřbitově. Je to v podstatě film o dvou hercích a má až surrealistickej nádech. Dalo by se to nazvat ódou na smrt. Věřím, že napodruhé protože už budu vědět co od toho čekat si to užiju víc a možná i zvednu hodnocení. Takhle je to prozatím za lepší 3hvězdy.(10.03.2024)

Mladík a dívka si dají rande na hřbitově pohrouženém do zeleně a mlhy, ze kterého se pak nedokážou vymotat. Dojde na sex mezi ostatky, dojde na rvačku, dojde i na klauna mezi náhrobky, ale hlavně na hodně bloudění mezi náhrobky a blábolení o smrti. Mohla to být tísnivá záležitost a laKostkaneboBlair Witch, je to však pramálo dějová nebo hororová artovka, která se ale může pochlubit parádní výpravou a kamerou a pěknou (a odhalenou) slečnou v hlavní roli. Nádhernější hřbitov jsem neviděl. Graveyard porn.(17.10.2023)

Kdybych se hodinu a necelých 17 minut díval do zdi, udělal bych lépe. Ten film je nic. Kluk a holka chodí po hřbitově, chovají se jako na papíru a celé to vyústí v nic. Navíc, viděl jsem tam jasné pokusy o umělecké záběry... Je to asi podobné umění, jako by Rembrandt maloval koštětem. A horor? To není, jak píšu, je to nic. Ale... nemuselo by to být špatné, kdyby měl režisér aspoň trochu talentu... A co tam do prdele dělal ten klaun?!!(19.01.2011)

Mladý milenecký pár (Mireille Dargent a Francoise Pascal) při výletu narazí na rozhlehlý hřbitov, kde si rozhodne odpočinout. Ani olysalé náhrobky se zádušní mlhou a kupa prapodivných individuí je neodradí od malé procházky, kterou zakončují pomilováním v jedné z hrobek. To se už ovšem setmí, hřbitov se uzavírá a ani jeden z protagonistů si není schopen vzpomenout na cestu ven (!!). Bezprizorní mátožení mezi hroby je ornou půdou pro plytké dialogy a vzájemné hysterčení, jež končí rvačkou, aby bylo vystřídáno mazlením v jednom z hrobů. Dívce však náhle decentně hrábne a kudy chodí tudy adoruje krásu smrti, což zanedlouho pozná i její partner. Jean Rollin, zřejmě unavený z vampírských ptákovin, sáhnul po nenáročném „realistickém“ příběhu, který ale svými „uměleckými“ manýrami opět úspěšně pohřbil (oblíbený klaun, mezzo na pláži, semisurrealistický nádech). Stopáž se tak s každou další minutou neúnosně vleče (hlavně ke konci, kdy si zmagořelá hnědovláska asi pět minut jen tak hopsá mezi hroby) a vy si v duchu tiše říkáte, že Ed Wood zas takovej břídil nebyl(17.11.2005)