Kvílení (2010)

Kvílení (2010) je americké historické drama, které režírovalo a napsalo duo filmařů Roba Epsteina a Jeffreyho Friendmana. Tvůrčí dvojice je známá svou dlouholetou prací na dokumentárních snímcích a jejich další celovečerní film je Lovelace: Pravdová zpověď královny porna, natočený také v rádoby dokumentárním stylu. V hlavní roli básníka  Alenna Ginsberga vyniká James Franco (Spider-Man, 127 hodin) a ve vedlejší roli ztvárňuje obhájce Jon Hamm (Baby Driver, Zlý časy v El Royale). Film se zaměřuje na báseň Kvílení a ve čtyřech dějových rovinách se snaží předat divákovi myšlenku celé knihy. V první dějové rovině film uvádí prostředí na akci Six Gallery v San Francisku 7. října 1955, kde Alenn Ginsberg  poprvé veřejně předčítá své dílo Kvílení. V druhé rovině vyobrazuje artovou animaci, která slouží jako vizuální podoba básně a napomáhá k představení díla pro diváky méně obeznámené s poezií. Třetí dějová rovina sleduje dokumentárně se tvářící rozhovor se samotným Alennem Ginsbergem v jeho apartmá. Ginsberg se zde otevírá o životě, citlivých tématech a myšlenkách. Často se při vyprávění vrací do minulosti, která je vyobrazena černobíle, kde se vrací ke svým láskám a psaní Kvílení. Čtvrtá a poslední rovina se odehrává v soudní síni, kde je báseň Kvílení označena za obscénní literaturu s negativním dopadem na americkou společnost. Experimentální biografický snímek Kvílení je unikátní vyprávěním čtyř dějových rovin najednou. Kamera je velmi jednoduchá, statická, přičemž dbá nejvíce na střihu mezi jednotlivými rovinami. Animace je vizuálně působivá a neustále dynamická, avšak některé scény mi občas připadaly, že nesedí k textu nebo myšlence básně. Přestože film má stopáž 84 minut, tak se děj táhne neskutečně dlouho a jediná dějová rovina, ve které se příběh vyvíjí je ta v soudní síni. Celá zmíněná pasáž vychází ze skutečných soudních přepisů, proto jsou zde herecké výkony tak přirozené a realistické. Většina záběrů z filmu vychází z dochovaných pořízených fotografií Alenna Ginsberga. James Franco v roli Alenn Ginsberge zde předvedl solidní herecké výkony. Jeho parketou jsou přednášecí scény, kde je schopen výborně pracovat s akcentem a donést následnou recitaci k dokonalosti. Jon Hamm v roli obhájce dodává soudním scénám důvěryhodnost a vážnost. Kvílení není pro každého. I přes jeho netradiční styl vyprávění není tak dynamický jako třeba jiný snímek o generaci beatníků Zbav se svých miláčků. Snímek bych doporučil především těm, kteří se zajímají o literaturu beatníků a estetiku Ameriky 50. let. Jde o zajímavý experimentální film se spoustou myšlenek a poezie.
moje recenze na literární seminář :)

Vizuálně působivá podívaná pojednávající o Ginsbergově nejvýznačnější básni v různých časových paralelách, kterou James Franco provází už od začátku, kdy ho vidíme vstupovat v roce 55 na pódium a číst na veřejnosti Kvílení poprvé, se následně mísí s rozličnou animovanou sekvencí, z nichž některé animace působí dost podivně. Nejzajímavější mezi nimi je část vedená ve formě interview, kde máme šanci nahlídnout do Ginsbergova života, který se kříží s jeho filozofií. Část soudního procesu představuje šedivou šablonu všech soudních dramat, kterého se Ginsberg ani neúčastnil, takže je to spíš takové „o nás bez nás.“ 70%. PS: Stále si nejsem jistý, do jaké míry si je James Franco Ginsbergovi podobný, ale ty vousy s brýlemi to docela šikovně zamaskovaly.

Nějak takhle bych si to moc nepředstavoval. Z těch básní jsem sice celé četl jen Kvílení a ze zbytků jen sem tam nějaké úryvky, ale kdybych měl styl beat generation převést na plátno, tak to určitě nebude tak doslovné jako tady. Na těch animovaných pasážích je to dost vidět - vnímání básní je sice u každého subjektivní, nicméně tu nejznámější, Kvílení, zde pocitově pojali úplně mimo to co jsem z ní cítil já. Dost mi vadí ale taky to, že když je to celé o životě Allana Ginsberga (který psal tak, jak psal), tak bych to čekal experimentálněji podané, ale tady se všechny zajímavé nápady buď vyčerpají ze začátku a nebo se rychle omrzí a zbytek filmu je poměrně standardně (a poněkud nezajímavě) natočený. A do toho všeho tu máme očekávatelnou myšlenku o tvůrčí svobodě a snahu beat generation co nejvíc obhájit a udělat z nich skutečný literární klenot, ale ve finále to působí jedině tak povrchně. A to beat generation není nic, co bych obhajoval, ba naopak, měl bych k nim dost výtek, ale zase je zajímavé si o nich číst. Tohle mě ale ve finále zklamalo a to jsem od toho nečekal moc. A ačkoli mám Jamese Franca hodně rád, tady dostal roli, do které se nehodil a buď se do ní nedokázal správně vžít a nebo je to vina režisérů, kteří pořádně nevěděli, jak přesně chtějí Ginsberga představit. Popravdě bych jako správnou možnost viděl spíš tu druhou, vzhledem k tomu, jak vypadá celek a jaké tu jsou stěžejní problémy... 2*

Typicky James Franco, hranie sa na umelca mu ide aj keď má na ksichte popolníky. V čom spočíva toto diele hrajúce sa na art? Je to pocta buzíkovi, že dokázal tvorene buzerantovať aj pred skoro sto rokmi a vôbec sa za úchylku nehanbil. Všade len básnil o kopulácii a ejakulácii. Proste niečo ako slovenský predseda parlamentu.

Kdybych tento film viděl v devatenácti, kdy jsem četl Howl a ujížděl na románech Kerouaca a všem, co se týkalo Beat Generation, tak bych asi hodnotil pěti hvězdama. Oceňuji velmi dobrý herecký výkon Jamese Franca, obzvláště v pasážích, kde v klubu čte Howl, scény ze soudního přelíčení a suchého konzervativního žalobbce Davida Strathaima. Animované sekvence korespondujícíc s básni táké nebyly špatné. Moc mě nebavilo to interview a flashbacky, které se tím prolínaly.