Kup teď: Konspirace v košíku (2024)

Tohle je velká škoda, protože tohle mohl být opravdu skvělý dokument. Téma aktuální, relevantní, zajímavé, ačkoliv pro nás jako Evropany ne tolik přínosné. To by se museli probudit i ostatní kontinenty a státy. Robot, který působil jako pojítko mezi problémy mi přišel jako rušivý element a přechody mezi problémy by se daly udělat jinak a lépe. Taky tomu mohli přidat víc dramatičnosti, takhle se to trochu táhlo, ačkoliv to má pouze 84 minut.Hodnocení: 6,5/10

Dokument pro připomenutí reality, na kterou v běžném životě zapomínáme. Hlavním tématem je nadprodukce zboží, nemožnost jeho opravy a úmyslně krátký životní cyklus aneb výrobci / značky nepřebírají zodpovědnost za konec cyklu svého produktu a nechávají ji plně na zákaznících. Většinu informací jsem tak nějak tušila, ale to, že např. Amazon záměrně ničí vrácené produkty, protože je to pro něj ekonomicky výhodnější, než je znovu prodat pod cenou, a z Německa je převáží do Antverp, odkud lodě plují do Thajska, kde je lidé za levný peníz ručně "rozmlátí" za cenu svého vlastního zdraví a uvolnění mnoha škodlivých látek do přírody... to je šokující. Zejména, když se zrovna jdete projít po Bruggách a vidíte v kanálech nákladní lodě převážející plno odpadu. Thajsko jsem také navštívila a problém s odpadem tam je oproti "na oko uklizené" Evropě značný. Převážení odpadu z místa spotřeby není okay.

Je to takové čistě americké téma, které se bohužel už přelilo i k nám. Ještě před 15 lety u nás nějaký shoppaholismus moc nehrozil. Většina lidí šetří a tuny zbytečných kravin si dřív nekupovala, lidi prostě neměli přebytečné prachy a přecejen kultura zbytečného konzumu bezcenného smetí u nás nebyla doma. Za komárů se plasty v podstatě nepoužívaly, protože byly drahé, věci sloužily desítky let, protože pračka stála 5 výplat. A ten zvyk v lidech zůstal ještě dlouho po tom. Ale dneska ... já to nedělal nikdy, ale mám kolegyně, kterým přijde KAŽDÝ DEN do práce nějaký balík z eshopu, to je 220 balíků ročně. Je krásné vinit ze všeho zlé obchodníky a zlé výrobce, ale problém je u spotřebitele. Co je skvělý lék? Bydlet v paneláku s dětmi, kterým babičky nakupují megatuny laciných sraček . Když je dětem 5 let, máte byt po strop plný plastových pičovin a začnete to všechno nenávidět z hloubi srdce. Nedá se uklízet, nedá se tím pokojem už ani projít. A pak začnete děti učit, že je lepší mít 1 kvalitní věc na dlouhé roky než kopec smetí. Že stále nové hračky jim štěstí stejně nepřinesou. Jenže takový amík se svým 400 m2 barákem s garáží na 2 tanky T72 tento problém tolik nepociťuje a tak kupuje další hory a hory odpadu.

Námetovo je tento dokument vynikajúci, ale kompozične to bola na môj vkus až príliš veľká spleť (asi taká, ako sa napokon ocitne spoločne na jednej skládke). O konzume by sa dalo rozprávať donekonečna, a všetci dobre vieme, ako funguje trh, nakupovanie a korporáty podnikajúce v technológiách, potravinárstve, odevnom a kozmetickom priemysle. Niektoré veci ma celkom prekvapili, a je to fakt na zamyslenie, čo všetko a v akých množstvách sa ocitne na skládke ešte skôr ako to stihnú ľudia aspoň použiť. Je to doslova nonsens! Ale čo s tým? Na to by mali existovať nejaké právne regulácie, lebo takto si planétu naozaj čoskoro zdevastujeme a zaplavíme odpadom. 4* za super námet a viacero zaujímavých pohľadov na danú problematiku a výpovede ľudí z korporátov.

Paradoxem je, že manipulativní skutečnost v dokumentu není konspirace. I když se nás Amazon přímo netýká, máme tu mimo něj zeleného skřeta, který chtě nechtě leze skrze naše obrazovky do obýváků a do našich myslí. Přes dopaminové nevolnosti stačí kliknout a do půlnoci to máš v boxu. Součást globálního trhu, který má své psychologické triky, jak vás donutit koupit věci, které ve skutečnosti nepotřebujete a koupit jich víc a znovu a až to vyhodím nedělat si zle z toho, kde to skončí. Stejně jako sme si zvykli kupovat čtverečky masa bez toho vidět a cítit živé zvíře, které jde na porážku, stejně tak i lidstvo kupuje a zbavuje se věcí porážející naše vlastní prostředí bez špetky zodpovědnosti. Stačí vylézt před barák a vyhodit to do popelnice, když zrovna soused nevenčí psa, a že se to bude někde ´´poctivě recyklovat´´ tisíc let v Nigérii na pláži už mě jako konzumenta nemusí trápit. Bohužel je to do sebe zahleděný korporátní mechanismus, za který jednou zaplatíme cenu nejvyšší.