Kráska v růžovém (1986)

Někdo psal, že je to "Molly triptych", čili 3 filmy Johna Hughese s Molly Ringwald  po roce za sebou. Tenhle je krapet lepší, než "Sixteen Candles" (40 vs 50%). Je více propracovaný, co se týče postav i děje. Možná však, že by Andie na závěr neměla (znovu) podlehnout tomu .. (Blend či jak), protože ze sociálního hlediska je tento vztah předurčen k záhubě. Ze známých herců je tady James Spader (Hvězdná brána) a Harry Dean Stanton (např. Vetřelec). Pozn. Ten třetí z pomyslené "trilogie" je Snídaňový klub.

Teenagerská komedie, která není extra vtipná, romantická ani dramatická. Prostě on a ona a ten třetí, přičemž ona rozhodně není žádná kráska, on není ničím zajímavý. A ten třetí do počtu je friendzoňák, který ze sebe dělá děsnýho pitomce. Cryera navíc moc nemusím (sitcom Dva a půl chlapa jel u nás doma nonstop a nikdy jsem nebyl fanda). Zápletka chudá dívka vs. bohatý hoch je spíše jak z prvorepublikového filmu. Na druhou stranu to ničím neuráží, uteče to, je tu menší, ale krásný hit OMD If You Leave, ultraslizký Spader. A mistr malých rolí Stanton si krade film svým zdeptaným tátou, který se snaží jak umí, ač se utápí v depresích. Průměr na 3*. PS: Všiml jsem si toho už asi v xtém filmu - rok 86 byl rokem, kdy synthpop začal v amerických filmech nahrazovat zase rock.

Jelikož vskutku neholduju osmdesátkovým romcomům, budu tohle naivně považovat za jakýsi typický exemplář osmdesátkového romcomu. Rozhodně ne nudného, natož hloupého, ale zase ne dobře uzrálého, či dokonce mimořádného. Film docela příjemně ubíhá navzdory pár (pravděpodobně vážně myšleným) odbočkám do sociální problematiky (myslím tu linku s otcem protagonistky, ne to, že se cítí vyloučená). Humor funguje tak, jak ho tvůrci zamýšleli, ale zároveň díky časovému odstupu i tak trochu v meta rovině – samozřejmě většinou svou roztomilostí (křiklavá osmdesátková estetika) a někdy svou nepatřičností (machismus na odiv). To druhé ovšem místy přeskočí z úsměvného bizáru do ne úplně komfortního pojetí (přecházení, až zlehčování té šikany, která se opakovaně děje protagonistce). To neznamená, že bych vyčítal tvůrcům ignoranci či dokonce zlý úmysl nebo se paternalisticky pohoršoval nad společenskými neduhy té doby. Jen je to prostě, přes všechnu snahu brát to s nadhledem, rušivé, pro někoho to dnes může být lehce disturbing. To spolu s bezostyšným využíváním (pravděpodobně vážně myšlených) klišé zabraňuje vystoupit tomuhle filmu ze stínu stereotypů svého žánru. Jako fajnšmekrovský zážitek to je ovšem značně fajn (viděno v rámci Aera naslepo).

“Throwback Thursday #77” - Další z řady kultovních Coming of Age filmů z 80’s. A i tentokrát byl pod jeho úspěchem podepsaný John Hughes, a to z pozice scénáristy a výkonného producenta. Molly Ringwald tu zakončila svoji teen trilogii a v podstatě po této roli její kariéra zažila strmý pád, kdy se jí nikdy nepodařilo vymanit z role středoškolské princezny. Režisér Howard Deutch vytvořil příjemný cast - Andrew McCarthy rovněž na vrcholu své herecké kariéry, Jon Cryer teprve před vrcholem, opuštěný otec Harry Dean Stanton v jeho typické pohodářské roli. Zmrdečka si tu střihnul jak jinak, než James Spader, jehož postava Steff je ultimátní douchebag. Jde o další feel good film, kde Deutch s Hughesem nechali mluvit generaci 80’s teenagerů se všemi jejich radostmi a strastmi. A musím říct, že i ten hlavní konflikt - holka z middle class x kluk z country clubu. V ČR jde o neznámý film a v USA o další z řady generačních filmů. My máme Discopříběh nebo Láska z pasáže a Amíci mají Breakfast Club nebo Pretty in Pink. Shlédnuto na SkyShowtime. 4*

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné.