Krajina smrti (2014)

Maoři byli velcí bojovníci a navíc kanibalové. Než je objevili běloši, žili spokojeně a v harmonii s přírodou. Většinou se věnovali mezikmenovým válkám a konzumaci pobitých nepřátel. Když později vznikl stát Nový Zéland, pochopili náčelníci, že chtějí-li Maoři přežít, musí být jednotní. Víc než stovka kmenů tedy začala vystupovat jako maorský národ a požadovala zastoupení v parlamentu. Maoři tak uhájili svoji existenci i svá práva, za něž jsou ochotni bojovat i dnes. Onehdy jsem viděl na webu záběry z jednání tamějšího parlamentu. Jedna maorská poslankyně roztrhla vejpůl návrh zákona, s nímž Maoři nesouhlasili, a jala se tančit (v kostýmu, ale s tetováním na bradě) válečný tanec a zpívat válečnou píseň v maorštině. Další maorští poslanci a poslankyně se k ní přidali včetně stařečka, kterému už moc nesloužily nohy, takže spíše jen podupával do rytmu, ale zapojil se. Následovala celonárodní maorská demonstrace, kdy Maoři, oblečení v tradičních oděvech a ozbrojení tradičními zbraněmi, prošli celou novozélandskou nudlí až do hlavního města. Cestou se k nim připojovali další a další. Ona ta maorská menšina je totiž dost veliká. Kromě toho Maoři nejsou žádné holé větve, aby si nechali něco líbit. Jejich bojovný duch – viz ve filmu – je stále přítomen. I kmeny pořád existují, byť neoficiálně, a příslušnost k tomu či onomu kmeni lze poznat podle tetování na obličeji. S námi naopak po většinu našich dějin někdo oral a poroučel nám. Za monarchie Vídeň, za protektorátu Berlín, za komunistů Moskva a v současnosti Brusel, abych zmínil jenom novější historii.

Predsa len filmov z tohto prostredia je pomenej a takmer to Krajina smrti vytiahla na vyššie hodnotenie avšak kamera pri súbojoch občas stála úplne za hovno, aj bez prepáčenia. Práve scény, ktoré mohli byť najlepšie miestami vyzneli úplne chaoticky, nielenže si občas človek nebol istý ktorú postavu sleduje ale príliš často bolo vidieť iba chrbát niektorého z protagonistov či skrížené palice či oštepy. Čo je celkom škoda lebo príbeh zase až tak zlý nebol.

Chvilami mi to pripominalo film Mela Gibsona Apocalypto z roku 2006,ale ten bol uplna pecka pre mna oproti tomuto,Krajina smrti ma sice potencial,nadherne prostredie,fajn atmosferu i dobre suboje,no mimo toho je tam kopec kecov,ktore velmi nudia a ani brutalita nedosahuje uroven,ktora by nutila cloveka odvracat zrak,skoda,mohlo to dopadnut aj lepsie v rukach znamejsieho rezisera i za viac penazi...:-)

Přiznám se, podle ohlasů oblíbených uživatelů jsem se na film docela těšil. Tyhle věci mi většinou sednou. Tentokrát musím hned říct, že se nestalo. Celé mi to přišlo dost divné. Asi jsem se prostě jen netrefil do žánru nebo cílovky. Vlastně už jen přerod klučíka ustrašeného ve válečného hrdinu mi vadil. Pokud to dobře chápu vše se odehrávalo v několika dnech a i když věřím, že co prožil změnilo jeho podstatu, tak neumím uvěřit v to co jsem viděl. Pro mě 49 procent, ale podotýkám, že hlavní díl viny nese asi to, že jsem asi nebyl cílovou skupinou.

Příliš velké mnozštví keců (a ještě k tomu se záhrobím?!) o ničem a zmatečně natočené bitvy (někdo se rube a není poznat kdo dostává na budku dokud není po všem). To zabíjí film jako celek. Ne, přímočarý děj ani pitomé postavy (hovno-žrout to rozštípl na maximum). Navíc přiliš málo “natural” po všech stranách, aby to sneslo více než jedno podívání.