Kořist (2019)

Alexandre Aja se vrací s filmem, který k žánru nijak nepřispívá a stává se nudným a nezajímavým dílem. Po skvělých filmech jako Hory mají oči nebo dokonce přijatelná verze Piraňi se Alexandre Aja vrací s filmem, který nepředvádí jeho značný talent. S tímto filmem bych souhlasil, kdyby ho režíroval méně kvalitní režisér, ale myslím, že od něj jsme všichni očekávali mnohem víc, nebo alespoň já osobně. Příběh má málo obsahu; prostě je tu hurikán a v důsledku toho skupina aligátorů uteče z nějaké zoo a způsobí mezi otcem a dcerou chaos. Scénář je sotva komplikovaný, a proto si myslím, že s tak pohodlným scénářem by mohl vzniknout ucelenější a průlomovější film. Speciální efekty jsou místy až příliš zřejmé; je pravda, že se mi estetika filmu líbí, ale CGI k němu úplně nesedí, což je u hororu téměř neodpustitelné. Film nemá žádné scény, které by diváka překvapily; všechno je předvídatelné, a to je v tomto bodě něco, co je neuvěřitelně nudné. Díváme se na „lehký“ hodinový a půl film, který nám nemá co říct, nemluvě o jeho výplňových postavách a absurdních rozhovorech. Závěrem si myslím, že Alexandre Ajovi tento přešlap nemůžeme odpustit; vzhledem k tomu, že pochází od začínajícího režiséra, by se podle mě dal odpustit. Režisérův návrh toho moc nenabízí a má daleko k tomu, co představuje dobrý horor.

Mě přijde že nemají nějaký pud sebezáchovy, logické myšlení, běžný smrtelný život. Protože sebrat telefon s aligátory za zády a nejít se schovat. Nebo neustále se vystavovat nebezpečí a přímému střetu s aligátory. Navíc co všechno byly schopní přežít, holka má pokousanou nohu, ruku, rameno. Přitom skáče všude jak gazela, o jejím tátovi nemluvě, ten je hotový Ash ze série Evil Dead. Scénáristicky špatné, zkratkovité, nelogické, chování postav nedává smysl. V prostoru se blbě orientuje. Naopak vizuál je celkem fajn. Kaya Scodelario je taky dobrá herečka a film táhne slušně. Ale jako celek jsem to čekal lepší.

Nejsem žádnej fanoušek hororů, takže nemám v rámci žánru až tolik možností porovnání. Co se týče soubojů o přežití se zvířaty, tak to už je trochu jiná. Není to pochopitelně žádná Áčková velkoprodukce, rámovaná nějakým srdcervoucím příběhem na pozadí jako třeba Na ostří nože. Tady se jede od začátku v Béčkové rovině a místo krásné přírody dostaneme dvě třetiny filmu ve sklepě. Obsazení je každopádně velmi sympatické, ústřední dvojka si toho dost utrpí a několik zabijaček je opravdu dost efektivních. Od začátku do konce je tu patrné napětí, což fanoušci žánru určitě dost ocení. Scénář je však dle očekávání peklo.

Jeden z těch superprůměrných výplachů, u kterého si nebudu za chvíli pamatovat, že jsem ho viděl. Ze všech těch průměrných filmů o útoku krokodýla pocitově nejslabší kousek. Filmu paradoxně nejvíc škodí přílišné tlačení na pilu, kdy sotva hlavní hrdinové vyřeší jedno nebezpečí, okamžitě se objeví další a ještě větší - a tak stále dokola. Ve výsledku to diváka otupuje a po nějakých 40 minutách jsem se nudil a koukal na hodinky, kdy už bude konec. K tomu ještě nezničitelnost otce i dcery, do kterých se opakovaně zakousnou obří aligátoři - ale oba hrdinové se z toho pokaždé dostanou a za moment na nich ani není znát, že mají různě polámané a roztrhané končetiny. 50 %

Aligator z Aliexpressu. Jako počasí je sviňa, o tom žádná a kdyby zůstalo jen u meteorologie, kde hlavní roli hraje Dagmar Honsová s akční verzí Jána Zákopčaníka, ale jo, to bych zkousl. Jenže tohle mě nechalo netykavým. Natahovat struny Aja umí, ale zahrát na ně neumí. Žádná dryjáčná vodrhovačka z candrbálu, ale ryzí kakofonie s pár štychy nucených emocí mezi otcem a dcerou. Motivační brept otce své dceři, že je alfapredátor, mi způsoboval vibrace ústních koutků.