Konec srpna v hotelu Ozon (1966)

Dávám přesně 3.5*. Celou dobu jsem si říkal, že Juráček by svou povídku a scénář podle ní natočil lépe než Jan Schmidt. Ale stalo se. Má to zvláštní atmosféru. Divokost a brutalita holek z porcelánu působí trochu divně. Krátké úsečné věty, které pronášejí, nelichotí uchu, ale to, co chtěli filmaři říct, se podařilo asi dobře. - Lidé se po vynálezu atomové bomby dostali do bodu, kdy jediný šílenec může zlikvidovat celou civilizaci, tím, že zmáčkne tlačítko a následná reakce spustí řetězec zkázy. Potom už nezáleží na tom, kdo to spustil, nebo z jakého důvodu. Je úplně šumák, jestli to spustí Rusové, Američané, islamisté, nebo Číňani. Jestli to bylo ze spravedlivého, nebo nespravedlivého důvodu. Je to úplně jedno. Zabije to většinu lidí a ti, kdo přežijí, budou trpět, bezcílně bloudit a zdivočí v postapokalyptickém světě. To byl přibližně důvod napsání povídky. Juráček o tom píše ve svých denících. Proto neřeším nelogičnosti v jednání postav a v ději, jako někteří, protože to mělo být podobenství. Z toho důvodu myslím, že Juráček by to svým perfekcionismem a autorským symbolickým stylem zrežíroval lépe. Živočišnost dívek odstřihnutých od lidské kultury tam sice zůstala, ale přesto se neubráním pocitu, že to šlo natočit ještě lépe. Těm porcelánovým holkám jsem to občas úplně nevěřil. A nevím, jestli to bylo jejich herectvím, nebo režií, střihem, či kamerovými záběry.

Při natáčení tohoto filmu bylo zabito několik zvířat. Dějové zvraty jsou zde značně nepravděpodobné, stejně tak premisa mohla být domyšlenější. Většina postav se chová až nepochopitelně hloupě. Tvůrci se místy nevyhli ani technickým chybám ve zvuku a střihu. Na druhou stranu nelze upřít poměrně silnou atmosféru mj. díky rozpadajícímu se Doupovu, jedinečnost postapo žánru v našich končinách, slušnou hudbu a odvážné obsazení nehereček.

V rámci svetovej kinematografie to v období studenej vojny nie je tak strašne výnimočné, ale v kontexte československého filmu sa jedná o unikát, postapokalyptický minimalistický príbeh bez efektov, pojednávajúci o ľudskej prirodzenosti a civilizácií a stvárnený výsostne umeleckými prostriedkami nastupujúcej novej vlny. Úplne inou vecou, s ktorou sa nedokážem stotožniť, je však trápenie zvierat kvôli umeleckému dielu. A nejde ani tak o kravu, ktorú by napokon tak či tak zjedli... Feministický pohľad, ktorý tu niektorí vidia, je podľa mňa mylný, film skôr poskytuje slasť pre mužské oko pri sledovaní fešných mladých žien, čo ako zdivočelých a detinských súčasne. Aspoň mňa rozhodne by takéto stvárnenie s mužskými postavami určite zaujalo ďaleko menej - a keby potom narazili na ženu, určite by to neskončilo počúvaním gramofónu...

Zřejmě první česká post-apo-sci-fi, kterou nedoporučuji zejména ochráncům zvířat. Režijní debut Jana Schmidta, který měl později "štěstí" na velmi problematické projekty (Kolonie Lanfieri, nedokončená Situace vlka). V hereckém obsazení není nikdo vyloženě známý, místo Jany Novákové z Nebeských jezdců a Fantoma Morrisvillu jsem se dočkal jenom její jmenovkyně z Lásek jedné plavovlásky. Ve své době jistě šlo o snímek žánrově i myšlenkově originální, ale dnes...

Snímku má prekvapujúco na svedomí Čs. armádny film. Trochu pripomína záver z anglického TV filmu Threads, ktorý však vznikol takmer dvadsať rokov po Konci srpna..., či ponurosťou a bezútešnosťou sovietske Listy mŕtveho alebo Cestu z roku 2009. Nie som si istý, ale mám dojem, že tejto oblasti má ČSR svetové prvenstvo?! Je depresívny v svojom popise postupnej straty civilizačného náteru, relativizáciou základných ľudských hodnôt na pozadí vojnou zničenej spoločnosti, snahou (márnou) protagonistov príbehu, ktorí si ešte pamätajú stratený svet, zachovať zvyšky kultúry a normálnych medziľudských vzťahov u aspoň časti novej generácie. V tej novej spoločnosti, napriek všetkej snahe však stačí túžba po absolútne nepotrebnej maličkosti, aby sa ukázalo, že ľudský život už nemá cenu. Akcia by vyznenie filmu dokonale zabila, takto je to veľmi dobrá sonda do primitívnej podstaty človeka. Ani sa nedivím, že ju vo svojej dobe komunisti dali na pár rokov k ľadu, neskôr aj so scenáristom. Napriek depresívnemu vyzneniu je dobré pozrieť si ten film. Pre mňa na tie doby kvalitou na úrovni Ikarie XB 1, aj keď ide o úplne rozdielne svety.