Kluk ve světě příšer (2015)

Scénáristicky je to místy hodně děravé, vedlejší postavy jsou zoufale neprokreslené (zejména hlavní "záporák"), ale má takový milý podtón schovaný pod tím vším, krásně to uteče, takže vlastně proč řešit ty chyby že? Ikdyž by ta poselství a citové momenty mohli být silnější, tak i to co tu máme není špatné. Chemie mezi hlavní "buddy" dvojicí je skvělá a táhne prakticky celou dobu. Animace a hudba jsou opravdu na úrovni, takže nezbývá než doporučit. 75%

Hádejte co chci napsat. To je mojí povinností. Mě ty anime prostě nepřestávají nikdy překvapovat. Stačí špetka fantazie, skvělý nápad a hlavně srdce! Srdce tentokrát hraje opravdu obrovskou roli. Díky tomuto filmu jsem poznal, co to vlastně srdce je. Srdce posiluje touhu se přiblížit k tomu, kam patří, srdcem posloucháš rady, které se chceš naučit a díky tomu ti i ten druhý, který ti dal srdce odpustí a předá svoje srdce, abys byl v jeho srdci. Sice se to píše obyčejně, ale v hloubi tohoto filmu člověk pozná, o čem se snažím psát. Když vezmu v potaz příběh, je to v zásadě úplná blbost. Dostat se najednou do světa příšer a lítat ze světů do světa, to mi připadá dost divný... na druhou stranu se mi líbila ta nápaditost, která postupem času odkrývala pravdu. Správný fanoušek anime v průběhu filmu zjistí, že s jednou příšerou není něco v pořádku, Do té doby se člověk usadí a zkoumá trénink klučiny, který se učil kung-fu jak Leonardo z Želvy Ninja. Je zde vidět úžasné dobrodružství jeho svěřence, který s ním zažívá nemalá dobrodružství a když si konečně zvyknem na prostředí příšer, tak už jsme zase zpátky v Tokiu. Je to fakt strašně zvláštní. Možná se to dost i natahovalo, ale šlo to jako hodinky. Pro mě tenhle film dal opravdu smysl toho, že ten kdo má srdce, ten má výhodu a když se rozdělíš, poznáš výsledek.

Námět byl parádní, animace libová a soundtrack na jedničku. Asi do půlky jsem byl přesvědčený, že se budu rozhodovat mezi plnou palbou a čtyřmi hvězdičkami. Ale občasné návraty do skutečného světa hodily do mého plánu vidle. Tam se pro mě děj prostě zastavil. Díky tomu jsem si začal víc a víc všímat, jak moc EMO to vlastně je. Jak se mladí Asiaté rochní v úzkosti, sebelítosti a depresi. Že ideál jejich hrdiny je bledý mladík, jemuž prales vlasů zakrývá celý sklopený obličej, stojí uprostřed rušné ulice, kde ho všichni obcházejí, a samozřejmě na něj prší. Jak jinak? Bože, jak jsem rád, že jsem se tam nenarodil. Fuj. Brrr. Co ale musím vyzdvihnout, je postava Medvěda (to jméno po mně nechtějte ani za zlaté prase...a to nemyslím toho mnicha). Strašně se mi líbilo, že chlupáč prošel vývojem tak akorát v rámci své neotesané humpolácké povahy. Takže se v podstatě moc nezměnil a pořád je to stejný zmetek, kterého si oblíbíte.

Tímto filmem Hosoda definitivně potvrdil, že pokud jde o zpracování tématu hledání sama sebe v období dospívání a vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči, nemá na poli anime momentálně konkurenci. Aneb co mohl být svého časuSpike Jonze, ale nebyl. Útěky před realitou, v níž se hrdina cítí být vyvržen společností a jejími nároky, do fantaskního světa, kde je sice cizorodým elementem, ale právě díky své odlišnosti je přijímán. Příběh o zrání a výchově, kdy dospělí vychovávají děti, ale přitom jsou sami vychováváni dětmi. Příběh o odloučení, shledání, odpuštění a dalších důležitých lidských hodnotách. Závěr mohl být možná o něco kratší, přesto tím však film neztratil nic ze svého kouzla. Kresba, animace i hudba tradičně vynikající, jak je u Hosody zvykem. Co víc si přát?

Se světem anime se teprve začínám seznamovat, přesto si troufnu tvrdit, že tohle byl jeden ze slabších kousků. Postavy nejsou na první pohled příliš sympatické a musíte si na ně nějakou dobu zvykat, stejně jako na svět "příšer", který mě zkrátka a dobře moc nezaujal. Více mě bavily civilní scény z prostředí školy a dějová linka týkající se hrdinova vztahu s otcem...