Klub vyvolených (2002)

Výborná dráma zo školského prostredia s hlbokým morálnym podtextom pripomínajúciPánu učiteľovi z láskyčiZbohom, pán profesor !. Produkcia je výborná a hoci sa môže zdať príbeh sentimentálny určite nie je patetický. Herecké obsadenie nie je hollywoodske ale Kevin Kline je vynikajúci a medzi žiakmi je aj zopár budúcich hviezdičiek. Myslím, že každý z hercov stvárnil svoju postavu veľmi presvedčivo, takže na záver je ťažké ubrániť sa emóciám.

Takého Sedgewicka Bella zažil v škole snáď každý. A takého ľudského profesora Hunderta, ktorý pozitívne ovplyvnil náš život, na ktorého myslíme aj po rokoch a na ktorého slová si spomíname na každej stretávke tiež. Preto sa mi tento film tak páči, lebo jeho téma je aktuálna v každej dobe. A samozrejme Kevin Kline a hudba je tiež parádna, krásne dopĺňa atmosféru filmu.

William Hundert,Kevin Kline,profesor ze staré školy, zjistí, že jeho svět, který má pevně pod kontrolou, je otřesen a neúprosně změněn ve chvíli, kdy do jeho třídy vstoupí nový student Sedgewick BellEmile Hirsch.The Emperor's Club (Císařský klub). Český název Klub vyvolených. Kdo je vyvolený ? Ten, který se může dostat do trojice, která si to rozdá o Julia Ceasara ? Nakonec Sedgwick nevyhraje, dokonce 2x. Má to v sobě, neumí, než podvádět. Stane se z něj určitě senátor, jako jeho otec. To je jedno z poselství (množné číslo) filmu. Ve vyšších třídách se káže voda, pije víno, či jak se tomu říká. Když chci úspěch, proč nelhat, k čemu morálka. Silně to připomíná současnost v ČR.

Před tabulí bude vždy džungle, i kdyby se stokrát tvářila jako francouzská zahrada. A jak je známo, džungloví predátoři nemění své skvrny, jakkoli jim jejich úsilí přináší jen slabou a neduživou kořist místo ušlechtilého dvanácteráka Klinea. Snad i platí, že charakter člověka je jeho osudem. Bezcharakterní člověk vlastní osud nemá, jen jeho stín dopadá na osudy těch druhých.

Již od mala mi absolutně imponovalo majestátní školní prostředí, různých univerzit a tak dále, ale na druhou stranu jsem i přes nespornou inteligenci měl vždy problémy s dodržováním školního řádu, a asi právě proto jsou mi tyto filmy tak blízké a mám je tak rád. Klub vyvolených mi stylem vyprávění a celkovou stylizací připomínal Spolek mrtvých básníků, akorát tedy místo toho, jak učitel ovlivní své žáky, se spíše přešlo k tomu, jak žáci ovlivní svého učitele a důležitému aspektu morálky, jakožto prvku, který v nás buď je, nebo není.