Keoma (1976)

Zrovna nedávno jsem si posteskl, že jelikož se v posledních letech věnuju spíše duchaplným filmům, nějak se mi nedostává pořádné akce. Oba tyto faktory se nicméně snoubí v tomto výtečném špageťáckém westernu, kterýžto jako jeho pozdní zástupce je navíc skutečně temný a špinavý. Za drsnou slupkou hlavního hrdiny se skrývá dobrá duše a v násilném kalu tohoto filmu příběh o hledání sebe sama, o hodnotě svobody a rovnost všech lidských bytostí je zde vykreslena tak citlivě a samozřejmě, že by snímek měli povinně vidět všichni ti producenti z Disney +, Netflixu a podobných rasistických továren na hovna, aby pochopili, že upozaďováním talentovaných herců na úkor menšin se diskriminace vážně nepohřbí. Míchání snu a reality pak jen filmu přidává body navíc a téměř mystická postava záhadné ženy je vskutku bizarnost sama, hlavně na poměry westernu. Film je to sice jednoduchý, s obrovskou dávkou přehnaných bitek a přestřelek, stejně jako podivných náhod, což mu samozřejmě trochu nastavuje nohu, ale těm čtyřem hvězdám byl tentokrát opravdu blízko. 70%

Django jako Ježíš Kristus, co si bere servítky ještě méně než Django a k tomu si hraje na Muže beze jména, co někde po cestě ztratí smysl pro humor i empatii, to vše za zvuků banja zVysvobození (1972). Tenhle film mám na DVD hodně let. Strčil jsem ho do přehrávače až dnes a po dvaceti minutách filmu z celkových skoro sta jsem byl u vytržení. Zbytek filmu mě u vytržení udržel. Znalec filmu Douglas píše, že jde o formálně fascinující film, neznalec já píšu, že jde i o neformálně fascinující film a k tomu je to westernový nářez jako kráva a Franco se se svými protivníky nes..e. Kamera skvělá, hudba skvělá, všechno skvělé.

Velmi bizarní a slabý film western bez krve, bez průstřelů, bez nábojnic a víceméně i bez logiky. Stále nevím, co měli padouši s morově nakaženými a se zbytkem města v úmyslu. Chvíli jsem doufal, že mě film překvapí a dojde ke smíření s bratry, ale i v tomhle musel být klasicky nezajímavý. Konec byla pak absolutní absurdita na kterou jsem jen nevěřícně zíral. Třeba se ale Smrtka o to dítě postaral, kdo ví. Nero v tomhle na Eastwooda opravdu, ale opravdu hodně neměl.

Franco Nero - míšenec Sandokana a německé modrooké blondýny, tu předvádí nejlepší parodii jakou kdy natočil. Otravná hudba naprosto se nehodící do westernu mi lezla na nervy asi po třech minutách. Děj se vleče hůř než smrad, pistolníci padají pod výstřely aniž by na sobě měli kapku krve, někteří dokonce zázračně ožívají - jako třeba pistolník nápadně připomínající Frantu Kocourka, kterého pan Keoma zastřelí na začátku v baru a pak se tam objeví ještě minimálně 2x a samozřejmě pokaždé znovu zastřelen. Dialogy jak z Marzu a flashbacky s malým Keomou...hm? No celkově strašná a nudná podivnost. Nera jsem nikdy moc nemusel a po tomhle kousku si asi Djanga už ani nepustím...

Jednoduchý priamočiary western, kde akurát nevieme nič o motivácii hlavneho hrdinu. Vynahradiť nám to má prelínanie súčasnosti s jeho detstvom, ktoré nemal jednoduché. On je skoro sám, ničomníkov mraky a občas to vyzerá ako superhrdinský komiks, pričom v jednom momente muž zaškrtí padoucha, aj keď je už sám trikrát zastrelený. Film je niekedy vďaka hudbe lepšie počúvať ako pozerať. ––––Je to zbytečné, už ji nezachráníš.