Gli occhi freddi della paura (1971)

-Mám pro tebe tiché a klidné místo- S těmito slovy si advokát Peter odváží večer půvabnou Annu do strýčkova domu. Strýc je soudce, který ještě pracuje, ale pro Petera má úkoly po telefonu. Ten až pozdě zjistí, že sluha je mrtvý a nevítaný návštěvník má nekalé úmysly. A to je teprve začátek! Nejde o klasické giallo, jak ho znají žánroví fanoušci, to zde představuje jen skvělá úvodní scéna. Na druhou stranu většina italských kriminálek toto označení nesla proto, že se odlišovala od jiných často nemístnou brutalitou, nahotou a mnohdy šokujícím gore. Dozvuky šedesátých let jsou patrné především ve vizuální stránce - rozličné úhly kamery, smysl pro detail, kdy i pokrčení dívčích prstů na noze má význam, opakované scény, prostřihy, neobvyklé průhledy, třeba skrze číselník telefonu, ad. Morriconeho hudba mě tentokrát moc nenadchla - jazz mi nevadí, některé jeho varianty mám i rád, ale psychedelické jamování nemusím. Některé scény mají příjemné napětí a mnohdy jsou pomalejší, což ale někomu vyhovovat nemusí. O slušné se postarala i obyčejná kočka... Spíše pro příznivce starších snímků. Volně dostupné na YT.

Komorní home invasion thriller s giallo estetikou a stylovým soundtrackem od Morriconeho. Pomalý děj mi nevadil, ale možná mi tu chybělo trochu víc napětí a teroru. Každopádně mou pozornost si film získal, a to i díky fajn obsazení v čele s mým oblíbencem Frankem Wolffem. Pohodový kousek do sbírky, i když za ukázkové giallo bych ho neoznačil.(21.08.2025)

První a poslední Castellariho giallo odehrávající se v Anglii na pozadí Swingin '60 let, ale na samotného režiséra stále ještě slabé, to zásadní z jeho reřisérské kariéry (především trio nadupaných násilných eurocrimi filmů) mělo teprve přijít. Tohle mi tedy na režiséra jeho formátu tak nějak nesedělo, tady nebyl ještě doma. Pomstychtivý script nebyl špatný něco v duchu filmu "Desperate Hours" nebo exploitationů "House on the Edge of the Park"a "Last House on the Beach", ale chyběla vlastní osobitost a nebo alespoň nějaká jinší inspirace, 4 postavy, jedno prostředí jednoho bytu, kde se téměř celý film odehrává, klaustrofobická atmosféra, spoustu halucinací a optických klamů, napětí, nějakého většího překvapení v podobě dějových zvratů a akce se mi tu ale tolik nedostávalo-no ono to tu prakticky chybělo všechno, trochu více z toho všeho společně s nějakým menším násilím přišlo až v druhé polovině, film měl spíše pak pomalé tempo (což spoustu lidí může unudit téměř až k smrti!) a plno scén zde bylo nezajímavých, začalo to ale všechno velmi slibně, a jak rychle začalo, tak rychle skončilo, úvod typicky ve stylu gialla (ohrožování dívky tajemným mužem s nožem), to co se z poměrně velké scény nakonec vyklubalo, sám jsem byl opravdu překvapen a zaskočen (chvílemi jsem si myslel že jde o nějaké bizarní sexuální hrátky, ale ani tady sem se netrefil), později film tak nějak šel odnikud nikam. Později už o giallo moc nešlo, jako spíše o barevný thriller/noir s minimem nahoty, násilí a krve. Finále téměř bez dialogu, trochu celkové resumé filmu vylepšilo, tak že jsem nakonec usoudil že se jedná o lehčí nadprůměr v žánru, ale i tak existuje stále spousta daleko lepších příkladů tohoto žánru. Herecké obsazení nadprůměrné, ale hraní je spíše průměrné, Wolff v jednom ze svých posledních filmů a Garko patrně nejlepší a Moricconeho poněkud experimentální jazz/rock hudební skóre, které dost dobře dovede vyplnit některá nudná místa, jako zřejmě ten nejsilnější aspekt filmu, skóre které by vyniklo v daleko lepším filmu a v přitažlivějším prostředí! Od později velkého filmaře jsem čekal rozhodně víc. 1,5/5*.(26.09.2011)

Mladý Peter Flower si odvede do bytu svého strýce prostitutku, kterou potkal na párty. Zde místo radovánek ale zažijí pořádné drama, jsou totiž přepadeni a uvězněni mužem, který zde hledá jisté dokumenty... Až na několik málo výjimek se film odehrává v interiérech a herců je tu po málu, takže film stojí především na jejich výkonech a snad kromě výkonu představitelky prostitutky jsem s nimi byl i spokojen. Hudba Ennia Morriconeho je (tak jako už mnohokrát) skoro nejdůležitější součástí filmu a dělá jej zábavnějším, než jakým by bez Morriconeho hudby asi byl. Příjemný průměr.(19.04.2010)

Jedným okom dnu druhým von.(20.01.2021)