Kamenná svatba (1972)

Popravdě mi to do určité míry lehce připomnělo některé Kiarostamiho filmy s pomalejším průběhem příběhu, ve kterých se často i na ten nejdrobnější posun musí trpělivě pár minut čekat. Zároveň íránská nová vlna a její kontext je někde úplně jinde, tohle má spíš atmosféru něčeho podobajícího se slow-cinema estetice, která ale vždy více přejde do specifického poetična, které umocňují vsuvky zpěvů. Tak jako tak, hlavní je, že to je perfektně zkomponované a díky tomu vše funguje, stylistika, vyprávění i atmosféra z toho všeho plynoucí. První povídka je sice hlavně zobrazením "přetragického" osudu jedné ženy, která o všechno a vše přišla, avšak její zpracování je naprosto fantastické a radost sledovat. Především pro perfektní hry s obrazovými kompozicemi, důrazem na propracované geometrické útvary, se kterými se vždy perfektně pracuje ve vztahu s tím, co zrovna tvoří pozadí scény a kde se zrovna nachází akce v záběru. Naprosto dokonalým příkladem pro to je první exteriérová scéna, kdy se po několika interiérových tváří vysoká skála jako další "stěna" domu, nebo taky scéna v hřbitovní kapli, kde se akce odehrává v malém okénku rozděleném na čtyři čtverce, kdy v jednom je hrdinka a něco dělá a křížové s "jejím" v druhém je neustále vidět už dříve ve stejné scéně ukázaný kříž. Teď jen doufám, že jsem to popsal aspoň trochu srozumitelně, protože mě obě ty scény naprosto nadchly. První povídka se mi tak hodně líbila, zatímco ta druhá je fascinující tím, že pracuje s odlišnou filmovou řečí a tentokrát spíš stojí na inscenováním pohybů postav v prostoru, které tvoří veškerý příběh a je opět pečlivě komponované. Jenže její příběh mě zrovna neoslovil a zároveň ani jeho atmosféra mi nepřišla tak výrazná, abych byl nadšený stejně jako z první povídky. Možná za to může přemíra veškerých tanců, která možná bude mít nějaký lokální symbolický význam, který ale nejsem schopný vnímat nebo dešifrovat. Takhle mi jen přišlo, že je tancování věnována až moc pozornost právě proto, že celý film je takový zpěvný a na důrazu důležitosti hudby postavený. Celkově ale pořád velký zážitek, na který jen tak nezapomenu a který jsem měl to štěstí vidět. Jinak nevím, jestli bych naKamennou svatbukdy narazil. 4*

Rumunsky sice nerozumím vůbec nic, ale české titulky k písním a těm několika odřečeným větám tenhle problém vyřešily. Mnohem horším problémem zůstalo zjištění, že příliš nerozumím ani filmovému jazyku, jakým tvůrciKamenné svatbyvysílají. V něčem mi to pocitově připomíná naše Mučedníky lásky od Jana Němce, na mne až příliš minimalisticky přestylizovaný výlet do jiné kultury a jiných časů. Snímek se pro mne pohyboval tak někde na hraně dokumentu s etnografickým charakterem (jenomže chyběl mu komentář či jiný přidaný prvek, který by vzdělávací složku skutečně podtrhl) a hraného dramatu (jenomže z tohoto pohledu obě povídky měly příběh až příliš nevýrazný). Hodnocení tohoto velmi specifického snímku z mé strany dost zachránila druhá "hudební" povídka, která mne po těch depresivních výjevech ze života staré ženy (z povídky první) poměrně dokázala tou svou poetikou jaksi vtáhnout dovnitř a zaujat. 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií)

Obe poviedky sa zasadené do rovnakého prostredia, kým tá prvá je sociálnou drámou o chudobnej žene a jej deťoch, druhá rozpráva o hudobníkoch na svadbe bohatého gazdu a láske dvoch mladých ľuďoch. Režiséri vzdávajú hold rumunskej dedine, istým spôsobom romantizujú ťažký život, neboja sa používať lyriku a poetiku a predovšetkým hudobné motívy.

Společný filmů projekt od generace nových nastupujících filmařů,
Mircea Veroiu a Dana Pita.
Kamenná svatba je prvním ze snímků, který dále volně pokračuje snímky
z prostředí hor a těžby zlata.
Příběh filmu je rozdělen na dvě části. V té první sledujeme život matky a
dcery, jež žijí v horách. Jejich jedinou činností a zároveň obživou je
těžba zlata. Jsou smířeni se svým těžkým osudem, ke kterému také přispívá
fakt, že jsou odkázáni sami na sebe, jelikož jim umřel otec a manžel v jedné
osobě. Celou bídnou situaci podtrhuje pronikavý hlas zpěváka, který si ve
filmu sám zahrál a to ve druhé části snímku.
Ona druhá část se zaměřuje na vesnickou svatbu a na všechno, co se svatby
týká.
Svatební průvod, hostinu i taneční zábavu, která skončí poněkud nešťastně.
Snímek vyniká věrným zachycením vesnických zvyků, tak i obyčejným, ale nelehkým
životem v horách.

V kontextu balkánské kinematografie je Kamenná svatba (a její volné pokračování Zlato v horách) mimořádným filmem, který nemá obdoby zejména co se týče zvolené formy. Poetický minimalismus zasahuje jak do stylu, tak do vyprávění filmu. Netypicky rozvolněná fabule se sporadickými dialogy dává větší prostor obrazovému vyprávění a také výraznému zpěvu, který opětovně komentuje dění. Prostředí rumunské vesničky zastrčené kdesi ve skalnatých horách vyniká svojí nehostinností a naprostou odříznutostí od civilizace. V Kamenné svatbě ale nesledujeme sociálně uvědomělý portrét chudé oblasti; mnohem více jde o pečlivou konstrukci téměř apokalyptického, uzavřeného mikrosvěta, který vykazuje jistou podobnost s Turínským koněm Bély Tarra. Právě bílý kůň je také jedním ze spojujících prvků dvou povídek v Kamenné svatbě, dalšími jsou různá místa nebo předměty. Lidé a jednotlivé postavy zde naopak nepředstavují kontinuum, neustále se mění a my ani nemáme čas se s nimi sžít a fixovat se na ně.