John Doe: Vigilante (2014)

Vskutku povedená taškařice z australské provenience ve které se podíváme na sympatického sériového vraha, který zabil pouhých 33 néé náhodných obětí. Koncept tohoto filmu je od počátku obráceně a vlastně začíná tím, jak se hlavní hrdina tedy tím myslím toho sériového vraha, který si říká John Doe dobrovolně vzdává policejním složkám. Pozve si do výslechové místnosti investigativního publicistu a vypráví mu retrospektivním pohledem svůj příběh. Dozvídáme se podrobnosti určitých vražd a co je k němu vedlo. Už během jeho řádění v australských uličkách si své činy natáčí a posléze je zveřejňuje na spřátelených mediálních kanálech a na internetu. Svými činy si získává mnoho obdivovatelů a dokonce i napodobovatelů nejen v Austrálii, ale i po celém světě a dál už psát nebudu, jelikož bych spoileroval. U tohoto snímku hodně záleží, jak máte nastaveny vnitřní hodnoty spravedlnosti a co pro vás znamená zločin a následný spravedlivý trest, jelikož podle toho se přikloníte buďto na stranu pachatele nebo na tu druhou stranu. Já jsem se přiklonil na jednu stranu a nebudu psát na jakou, ale myslím si, že na tu správnou, protože si myslím, že to mám v hlavě ještě trochu v pořádku. Jinak v tomto filmu vidíme velké množství celkem originálních vraždiček, což potěší všechny oči každého milovníka krvavých příběhů o sériových vrazích. Pro mně úplně neznámí většinou lokální herci zahráli tuto šarádu brilantně a tak jsme byli mlčenlivými svědky příběhu plného napětí a atmosféry, která by se dala krájet až k překvapivému závěru o kterém nechci spekulovat, ale kdyby tvůrci natočili pokračování tohoto thrilleru asi bych se vůbec nezlobil a myslím si, že bych nebyl sám. Za mně naprostá spokojenost a proto dávám plné hodnocení a to je 100%.

Pomsta a jako příloha právo na psychotické příhody, to vše v dosti chatrné politické sci-fi tortille, které se poněkud trhá těsto a chybí koule to rozetnout. Zbožná představa masového vraha masírujícího spodinu přizdisráčské společnosti není nijak inovativní, minimálně od dob Paula Kerseyho. A tady je třeba připomenout, že ten ještě masil i černochy v tunelu. Tady mi z té sněhové běloby až přecházel zrak. Bolest, pocit zmaru a vztek na člověka, který ublížil mně nebo mým blízkým přetavená v tuhle hyperneonacistickou a přece tak korektní proprdelgandu? No já nevím, viz závěr kulykova komentáře. Natočené je to ale svěže a inovativně a vyloženě béčkový a očekávaný twist mě málem přivedl až ke čtyřem úderům pálkou přes držku.

Zase něco k zamyšlení. Velmi silný námět, který je ve finále tak obyčejný a skutečný, že se nad ním musíte pousmát, jak marná a nicotná je snaha dostat se právě k takové spravedlnosti, aby ve vás nesídlil strach vyjít na ulici v kteroukoli denní dobu, aniž byste se nemuseli obávat o svůj život. Méně známý, avšak mnou bedlivě sledovaný Jamie Bamber, spořádaný občan, do té doby nijak nevýrazný otec a manžel, který miluje svou rodinu. . Vezme vše do svých rukou a tím nejchladnějším a nejrozumnějším způsobem započne válku, ve které se buď dá, nebo prostě nedá vyhrát. Za mě ano, perfektní nápad, sympatie po všech liniích, zlo a zlo plodí další zlo. Kdyby tak existoval právě tenhle systém!

Zapálená, tím pádem ani trochu nestranná "agitka" proti současnému systému (policejní, právní, soudní, ale i mediální) spravedlnosti, jež umožňuje jasným zločincům odcházet bez trestu. Reportážní styl, kterým zpětně mapuje řádění a "odkaz" samozvaného "strážce pořádku", čili plodného masového vraha (33 obětí z řad zabijáků, násilníků, pedofilů, atp.), toho času čekajícího na rozsudek, není prezentován špatně, ale mnoho dlouhých, rádoby "dopadajících" či emotivních scén dost nudí a konec to nepěkně béčkově zalamuje.

Australský Ctihodný občan se s ničím nepáře, není to totiž žádný Páral a ono, kdo by se v tom svinstvu Hrabal. Asi nemá moc smysl psaát tu na věc svůj názor, protože svět je plný humanistů, tlučhubů a velkohubců, kteří hlásají, že každý má právo na život a měl by s ním být veden spravedlivý, nezaujatý soud. Jenže tyhle kecy, vy bando pošahanejch šimpanzích hlav, končej v tu chvíli, kdy se to týká vás. Ono blafat, že má člověk, co někomu znásilní dceru a pak ji ještě podřízne jak prase, právo na soud a na život je vskutku nemilitantní. Přál bych vám, dostat se mu do rukou, nebo do rukou postižené rodiny, ti by vám jistě podobné názory z havy rázem vyhnali. Takže si zůstaňte u soudnictví, které podobné slizké svině posílá hrát stolní fotbal do komfortních věznic za naše prachy a ještě s přidělením směšných trestů, přičemž se dotyčný během dvou let zcela napraví, dá se na víru, v něčí prdeli najde Boha a vy ho za půlku odsezeného trestu pustíte zpátky mezi lidi. A nejlepší jsou ti, kteří se na Bory ani nepodívaj, protože si to valej rovnou do léčebny, jelikož za ně jednal satan. Nicméně film to byl fakt precizně vykonstruovaný a Džon Dou je novej australskej hrdina.