Jemný rváč (2025)

Kodokan Judo v podstatě není sport. Je to myšlenkový pochod transformovaný často do přesných zautomatizovaných pohybů a prvků  vlastních a u soupeřů předpokládaných. Je to vrchol soustředění jak odhadnout obranu proti útoku "nepřítele" (POZOR s prapůvodním cílem jej zranit nebo zabít). Častokráte není nutné mít přemíru síly, jen dokázat vyvést protivníka z rovnováhy. Oproti japonským přeborníkům je u Lukáše dominantní výhodou právě jeho aura ohromnosti síly. Touha ega vyhrát jej ovládá a energie síly zcela nadřazuje sílu myšlenky. Nicméně nehodnotíme charakter člověka, ale umění soustředění a míru odhadu ve sportu, který má jasná pravidla disciplíny, bezpečnosti a jisté etiky i ohleduplnosti a ty Lukáš musí dodržovat. Protože příliš pokory při strategii by byla slabost a s tou se vyhrávat nedá. Mimo jiné je součástí výuky v judu technika bezpečného pádu. Po poslední olympiádě je zřejmé, že na tento pád nebyl Lukáš připravený, či spíše nedokázal se s ním vyrovnat podobně étericky jako Anai. Přesto zůstane Japonci opatrně uznávaný a námi obdivovaný. A to, že se Lukáš setkal právě s "džudem" je potěšeníhodná náhoda, neboť představa jak by vypadal jeho obličej, mozek a další orgány po soubojích v ringu boxerském, po soubojích v karate nebo aréně MMA  je zřejmé.  V tom je podstata JEMNOSTI RVANÍ....Každý sportovec je čímsi umanutý. Pramení to ze základní olympijské a celé sportovní filosofie "výš, dál, rychleji....". Bez těchto závazků by sport neexistoval. A také předpokládejme, že od chlapských vrcholových sportovců se neočekává mytí nádobí, vaření a luxování. S absencí těchto "ryze mužských" zálib musí každá žena, obzvláště ta dopředu informovaná, ráda láskyplně počítat už jen proto, že oproti jiným zaměstnáním tato brzy končí a při slušném zajištění může v poklidném trenérském tempu a v rodinném kruhu nadlouho pokračovat. Podřídit své touze a vášni vše je chvályhodné. Dělat v životě vše napůl vede k průměrnosti a průměrných sportovců jsou plné stadiony. Takže má gratulace k výjimečnosti Lukáši.

Jemný rváč je vlastně tak trochu jiný dokument než na jaké jsme běžně zvyklí. Krom klasických výpovědí blízkých nabízí také pohled bývalých judistů a punc světovosti film dostane účastí sportovních hvězd Tedda Rinera a Takamasi Anaie, který se navíc autorům nebývale otevře. K tomu všemu ale máme možnost vidět spousty záběrů ze soukromých archívů, ale hlavně záznamy jednotlivých Lukášových zápasů. Pro někoho jako jsem já, který judu absolutně nerozumí a ví o něm jen to, že se v něm dva lidi bijí tak dlouho dokud jeden nevyhraje, byl tento dokument přínosný i v tomto ohledu. Ačkoli ani po shlédnutí nespatřuji judo až tolik zajímavým a asi si ho na následující Olympiádě nepustím. Velkým plus celého snímku je pak především fakt, že Lukáš Krpálek je sympaťák a skromný chlap, který si na nic nehraje. Chce se mi dodat, že právě tyhle vlastnosti, společně s cílevědomostí, pílí a zarytou až buldočí povahou jsou předpokladem k úspěchu. Vždyť většina opravdu úspěšných sportovců působí právě takhle.

Krpálek ako športovec je veľmi uznávaný. Bohužiaľ film o ňom už taký nie je..

Dokument  plný  emocí, respektu a pokory. Lukáš Krpálek je Čech , který dobyl  Japonsko 🇨🇿🇯🇵🥋

(3,5*)