Jan Jedlička: Stopy krajiny (2020)
Sledovat Jan Jedlička: Stopy krajiny online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny
Vyrůstáme obklopeni krajinou, vrozeni do krajiny. Mnohdy ani nejsme schopni ji vidět. Splývá nám v pozadí. Krajina pro nás není uchopitelná jako celek, a jelikož nemá centrum – střed – otevírá se na všechny strany. Vnímavosti ke krajině a jejím proměnám je třeba se učit, neustále ji prohlubovat a zdokonalovat. Teprve pak můžeme zahlédnout něco z její podstaty a zahlédnou její odraz v nás, v naší kultuře.Výtvarník Jan Jedlička ztratil krajinu svého mládí. Politické poměry po roce 1968 ho přiměly k emigraci. Usadil se ve Švýcarsku. Následovalo téměř deset let intenzivního uměleckého hledání a studia. Témata, která rozvíjel v Praze, se ukázala být do ciziny nepřenosná. Až koncem sedmdesátých let nalezl Jedlička, co podvědomě hledal. V rovinatém kraji toskánské Maremmy našel svůj umělecký domov, své téma. Ihned se vrhnul do práce, ve které pokračuje dodnes... Dokumentární film mapuje Jedličkovu čtyřicetiletou cestu, během níž zatvrzele hledá způsob, jak uměleckými prostředky vyslovit krajinu – vyjádřit ji v její pravdě a podstatě. Nechce do krajiny vnášet své představy a konstrukty, věří v sílu těch nejzákladnějších výtvarných prvků – světla a barvy. Charakteristickým rysem Jedličkovy práce je zemitost, víra v matérii, která se promítá do výběru výtvarných technik, se kterými pracuje. Na svých cestách si všímá barevnosti podloží. Sbírá barevné horniny a hrudky, ze kterých ručně vyrábí pigmenty, se kterými pak pracuje ve svých malbách. Zobrazovaná krajina se tak v přeneseném smyslu stává i prostředkem (pigmenty) svého zobrazení. Na pozadí příprav retrospektivní výstavy v roce 2019, ve které Jedlička poprvé představí uceleně své dílo českému a posléze i zahraničnímu publiku, budeme mít možnost nahlédnout celek autorova díla, které je dlouhodobým uměleckým dialogem člověka s krajinou. Film není pouhým portrétem umělce, ale především portrétem vztahu člověka a jeho krajiny.
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Podobné filmy jako Jan Jedlička: Stopy krajiny
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (6)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Novák, Jedli... Skládka
Zdroj: ČSFD.cz (2021-05-07)Tady někdo hodně věděl, co dělá. Od teď chci, aby všechny dokumenty o umělcích vypadaly a zněly přesně takhle. S naprostou jistotou, suverenitou a sebevědomím vedená režie, stopáž přesně akorát, nepodbízivé, citlivé zpracování a jasně vymezený koncept, ze kterého to celou dobu neuhne, s respektem k představované osobnosti a tvorbě. Pana Jedličku a jeho dílo jsem vůbec neznal, o výtvarné umění se zajímám jen velmi okrajově a přesto mě to spolehlivě na celou dobu přikovalo k obrazovce. A ten zvuk (!!), to je bez nadsázky prvotřídní ASMR materiál -- dost možná nikoliv nezáměrný. Upřímná poklona realizačnímu týmu, (post)produkce je tu na úrovni u nás nevídané a nesamozřejmé. ___ Tohle bych jednou chtěl mít na Blu-ray.(19.02.2025)
Zdroj: ČSFD.cz (2025-02-19)Udivuje mě, že tak úžasnému dokumentu dá někdo hodnocení odpad. Právem se domnívám, že hodnotitel 1) nesnášel ve škole výtvarnou výchovu a odmítnutím snímku se s tím vyrovnává. 2) nesnáší vnímavé umělce (ať už z jakékoli důvodu). 3) vůbec film nepochopil. 4) sešlo se mu všechno najednou, přesto se dodíval, aby měl k odpadu argument... Já jsem naopak nadšená! Málokdy totiž v medailonku výtvarného umělce vidím detailní proces tvorby. V tomto případě práci s pigmenty, která mě velmi zajímá, protože sama se s pigmenty přivezenými z Roussillonu učím pracovat. Nebo práci na přípravě plátna. Část věnovaná tisku s profi tiskařkou je přímo báseň! Z každé minuty filmu vnímám sepětí Jana Jedličky s přírodou. Krajina v jeho díle je minimalistická, oproštěná od všeho nepodstatného. Je krásná, magická. Kamera s tvorbou Jedličky dokonale souzní.(25.11.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-11-25)(Glosa obsahuje citát z filmu.) Chválím, po druhé projekci intenzivněji, tvůrce za to, že neupřeli optiku na malíře občana (jen emigrace a Ženíškova DNA problesknou), ale na malíře umělce, který povstává z lůn múz, dochází do nedostudovatelné almy mater – Krajiny a jehož neustále ho podněcujícími guruy jsou Světlo, Stín, Barva, Struktura… V takovém tvůrčím vesmíru konvenční občanský životopis, fixovaný na data a místa narození etc., nenabývá význam, jelikož umělec Jedličkova typu se rodí a redefinuje nepřetržitě, rychlostí přímo úměrnou magické síle přítomného času a místa působících na jeho vnímavost. Tím vzniká jinší biografie, pro jiné mozkové senzory diváka, biografie, kterou režisér dokázal vycítit a dokumentem pootevřít. // Repliku Jedličkova vnuka „A kdo ti říká, že to máš dělat?“ si tu musím poznamenat.(06.09.2021)
Zdroj: ČSFD.cz (2021-09-06)V archivu na Dafilms.cz. Případně na České televizi https://www.ceskatelevize.cz/porady/11566311232-jan-jedlicka-stopy-krajiny/(19.03.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-03-19)