Jablonka (1989)

"Čas uplynie a ty zostaneš ako ten strom v poli, zhrbený pod ťarchou samoty! Taký život nie je hoden deravého groša!"Mlynárova dcéra Vačková je dobrá duša, pracovitá, ochotná pomôcť blížnemu a nestrácajúca pozitívny postoj k životu napriek svojmu polosirotstvu. Zlom nastane po otcovej druhej svadbe, kedy do mlyna (zvonku je murovaná chalupa, zvnútra štúdiová drevenica) pribudne macocha Petrovická, ukážková mrcha, tak trochu aj čarodejnica a navyše nedodržiava ani listové tajomstvo. Ako bonus zo sebou privedie aj marfušoidnú dcéru Bruckmayerovú. Našu hrdinku pripravia o reč, hmat a jemnú aj hrubú motoriku v rukách, takto vykopnutá z rodného domu sa potulujúc svetom dá na veľmi špecifickú ovocnú diétu, vďaka ktorej ju polapia v kráľovskej záhrade, ale kráľ Križan s kráľovičom Gallovičom ju dobrosrdečne ako nemohúcu kaliku prichýlia, mladý v nej dokonca najskôr skrz nejaké podivné fetiše nájde zaľúbenie a prejde hodnotovým prerodom. Macocha čarodejnica ale nezaspala na vavrínoch a ďalej pokračuje v úkladoch. Správne temná rozprávka bez humoru, kde sympatickej hrdinke osud pekne nakladá, ale nezlomí ju. Motívy mi prišli trochu ako poskladané z iných rozprávok, ale ako výsledný celok ma to bavilo za štyri hrste pozametanej múky."Nešťastie ťa teda obdarilo vrchovato, dievčina!" "Kde berie ešte vôľu žiť?"(23.12.2025)

Rozprávka s mladou Zuzanou Vačkovou je natoľko temná, že je občas tej nespravodlivosti veľa aj na dospelého. Až do konca som si myslel, že sa to musí skončiť nie inak ako zle. Celú atmosféru trochu degradovala nezvládnutá dramaturgia, keď sedem rokov uplynulo ani neviem kedy alebo keď to má byť napínavé, tak to bolo na zasmiatie. Pre moderné deti to nebude, ale pre nás, staršie, ktoré si takýto štýl rozprávok pamätajú od čias Dancúľa, je to aspoň na zaspomínanie.(25.11.2022)

Námět, který se objevuje zjevně ve více zemích. Jezinka tu zmiňuje ruskou, já jsem něco podobného četl v knize francouzských pohádek (už si nepamatuju, zda to byl Perrault nebo někdo jiný). Proti zdejší nevlastní matce jsou všechny Popelčiny macechy dohromady vlastně docela milé paní, ke kterým se dá chodit každou neděli na horkou čokoládu. To jen dodává příběhu na drsnosti a závažnosti, proto je škoda, že je místy děj trochu nedomyšlený a konec takový uspěchaný, ale nevadí. Jen mne zaráží, proč ti, kdo mají moc všechno zlo utnout na začátku, nechávají hlavní postavy procházet takovým martyriem, které si zasloužily leda svojí dobrotou. Aneb zase izákovský problém (či abychom zašli do filosofie, theodicea), který nikdy nestrávím.(04.10.2015)

Sympaticky plnokrevně pochmurná pohádka, kterou znám jako ruskou, ještě o ždibec brutálnější. Zatímco tady Haně ruce a jazyk "jenom" zdřevění (nemoct mluvit je opravdu peklo na zemi, o tom, k čemu všemu používáme ruce, ani o tom nepřemýšlíme nemluvě - no zdřevěnělým jazykem by se mlčelo nejen o tomto), v ruské pohádce Olence ruce useknou. Na posouzení odborníka by potom bylo, zda více soucitu a lásky probouzí mrzák přírodní, nebo mrzák po zásahu ostrým nástrojem. Podle mě tedy obojí probouzí jak soucit, tak jistý druh odporu, takže té svatbě s kralevicem věřím jenom potud, že němá žena mu do jeho výkonů nekecala, čímž v něm až nezdravě rostlo sebevědomí. Mohla bych se dlouze zamýšlet, co je tak nezvyklého na troše rozsypané mouky na dvoře mlýna, jsem upřímně přesvědčená o tom, že to tam bývá zcela běžně, takže by se dala zpochybňovat i ústřední zápletka, jenže - ona ta baba macecha byla čarodějnice, mohla by starého žebráka klidně vyčenichat, když na to přijde. Moc hezké to bylo, když v pohádkách ústředními motivy byly pohnutky tak uvěřitelné, jako lakomost, závist a nenávist.(04.10.2015)

Odflaknuty film, (5 komparzistov neurobi dojem kralovskej armady...)ale ked si vsimame len pribeh ujde to...(26.12.2010)