Impatience (1928)

Estetická štúdia. Nič viac než experiment, ktorý má v sebe isté emancipačné tóny ako pre film, tak aj pre novú estetiku ženy. Je tu jednak estetika ženského tela (klasická pre históriu umenia), potom estetika krajiny/prírody (taktiež) a napokon dve estetiky v roku 1928 pomerne nové - žena na motorke (maskulinná rola - je oblečená v koženom obleku, má okuliare, helmu, sú zahalené jej pohlavné znaky) a abstraktné tvary (rozvoj abstraktného a avantgardného umenia, slávne aj abstraktného expresionizmu začína práve na počiatku 20. storočia). Jediné čo z tohto filmu nerobí instantnú experimentálnu klasiku je dĺžka. 36 minút sa síce je na čo pozerať (spozornel som pri nahom tele), ale predsalen repetitívnosť (hoc rytmickosť) už začne byť neúnosná a mimo iracionálneho (v dobrom) pozerania na kombinácie štyroch elementov sa nestane, nezmení, neukáže už nič. Odtiaľto asi inšpiráciu preScorpio Risingčerpal Kenneth Anger.

Avantgardní symfonie složená pro čtyři ohraničené sekvence – motocykl, ženu, hory a abstraktní bloky. Dekeukeleire osciluje na hranici mezi tzv. čistým a abstraktním filmem. Poetický aspekt věcí je zde vyjádřen čistě fotogenicky a rytmus mezi záběry je odměřen s až precizní matematičností, v níž se jednotlivé sekvence skládají. Jakékoliv možné dynamické napětí je ignorováno a zůstává tak pouze u čisté poetiky, která vzniká výhradně pomocí fotogenie. Škoda, že první vlna belgické avantgardy je dodnes mnohými opomíjena, neboť její progrese je pro dějiny kinematografie klíčová.

Experimentální film. Pohled na motory motocyklů, na tváře oblečených závodnic a na dav přihlížejících se několikanásobnými střídavými záběry na motory závodnic a jejich nahá těla. To vše z různých úhlů a délek záběrů.