Ida Lupino: Pánové a slečna Lupino (2021)

Poněkud zvláštní název dokumentárního filmu odkazuje na okolnost, že v padesátých letech minulého století byla Ida Lupino jedinou ženou, která zároveň filmy produkovala, režírovala a často v nich hrála. Na nejrůznějších schůzích, kde se obvykle oslovovalo auditorium „vážení pánové“, musela se kvůli Idě učinit výjimka a vzniklo tak poněkud směšné a zároveň do nebe volající oslovení „Pánové a slečno Lupino“. Ida Lupino pocházela z Anglie, kde také vystudovala hereckou školu, ale velmi záhy se rozhodla zkusit štěstí v Americe. Protože byla nejen krásná, ale i talentovaná, její kariéra v Hollywoodu se začala slibně rozvíjet. Přesto zůstávala ve stínu slavnějších kolegyň, zejména Bette Davisové. První režijní příležitosti se chopila v roce 1949, kdy dokončila film Nechtěná za režiséra Elmera Cliftona, který dostal infarkt. Poté založila vlastní produkční společnost a natáčela filmy, které měly společnosti co říct. Například snímkem Pobouření otevřela v roce 1950 téma násilí na ženách. Snímek Bigamista z roku 1953 zase pojednával o ženě, která zjistí, že její manžel žije dvojím životem. Její dílo bylo velmi dobře přijímáno i kritiky a odbornou veřejností, například Martin Scorsese označil její film Pobouření za jeden z nejlepších příkladů filmu noir.