Husk (2011)

Z nekonečných kukuřičných lánů se dá pro žánr horor tolik čerpat. A když se přidá něco navíc: kurzy šití (nejsou k zahození, občas je potřeba si něco spíchnout), bobřík odvahy (nikdy nevíte, do jaké lapálie se dostanete a trocha toho zdravého sebevědomí nezaškodí), nastartovat auto bez klíčů (není úplně nutné, ale je dobré to vědět), rychlost a taktika úniku (ne vždy se povede, když je nepřítel rychlejší a má výhodu ve znalosti běžecké trati a schopnosti boje v nepřehledném terénu). Potom je jedno, že jste mladí, chytří a kurážní, je vám to nakonec stejně prd platné. Proto jsem u Husku nic zbytečně neřešila a viditelné chyby v chování jedinců taktně přehlížela. Prostě jsem se bavila!

„Mrtvá vrána k vráně sedá, strašák parťáky si hledá. Sviť, měsíčku, sviť, ať NÁM šije nit.“ Zaujal mě fakt, že duch byl v lánu jako kůl v plotě, pročež při honění mládeže musel astrálně cestovat z jednoho rozkládajícího se slamáka na druhého. Líbila se mi i barabizna uprostřed pole a v ní šicí stroj na pytel pro posedlé strašákopytle. OKÉNKO DO MINULOSTI:[][]Co se urodilo na poli?1)Kukuřice. Opravdu hodně a velmi vzrostlé. Tak to máme v hororech rádi.2)Vidláci. Co taky jiného.3)KápěKKK(kurevská kukuřičná kletba), spuštěná vidlovačkou mezi vidláky.[][]Odbočka mezi řádky. Kdysi v noci, při bojovce na PsB v Jeseníkách, jsem v kukuřici málem šlápl na spícího divočáka. Infarkt jsme měli oba, ale pořád lepší zážitek, než tam šlápnout na Bretta Simmonse. Co zahnívalo na jeho scenáristickém kompostu? // Nedořešená minulost. // Co se stalo s otcem bratrů? // (Ne)komunikace mezi honěnými. // Hlavně však ukončení koedukovanosti kolektivu, hned zkraje. Sice nám Simmons nakonec Natálku vrátil, ale už docela jetou. Za to hvězda dolů.

Užil jsem si to tenkrát parádně. Pozdě večer po správném (nikoli na opití) počtu piv a vhodnou náladou, to byl dosti slušný náser. Stopáž akorát. Překvapilo, jak brzy zakalila jediná ženská postava a jako děsivý návod pro budoucí švadleny...perfektní. To byly asi nejděsivější scény vůbec. Takové neznámé dílko. Mě potěšilo. Včetně konce, který bych sice koncipoval poněkud uzavřeněji, ale co už. Další ok příspěvek do subžánruStrašákůVrana takových jak tu trefně píšeBloody13, není moc.

Není to špatné. Takový průměrný horůrek především na lekačky. Má to i pěknou atmosféru, kukuřičné pole bylo vždycky všude svým způsobem děsivé. Docela se povedly i ty masky, občas to bylo opravdu psycho. Tady je jenom škoda, že některé ty scénky na leknutí byly přehnané. Klasicky to udělá jenom strašidelný zvuk a toť vše. Pak už mi jenom hodně vadil konec, ale to uvidíte sami.

Americká päťka (4 suteréni a jedna pipka) sa vybrali na výlet. Do miesta určenia, ako to už v podobných filmoch býva, však nikdy nedorazili. Narazili totiž na komando kamikadze vrán, ktorým sa aj napriek istým stratám podarilo postup SUV zastaviť a odkloniť ho do priľahlého kukuričného poľa. Keďže jeden člen osádky sa záhadne vyparil, zvyšná štvorka sa vybrala ho pohľadať. To, čo našla, ich mierne rozrušilo, nielen že pole je posiate strašiakmi a uprostred stojí polorozpadnutá farma, ich kámoško s nimi prestal komunikovať a navyše sa pustil do šitia. Podobne ako u svojich zvyšných 2 filmov, režisér Brett Simmons ukázal, že remeselník je vcelku zručný a aj za málo peňazí dokáže natočiť celkom atraktívny vizuál. Na druhej strane, aj tento film potvrdil, že len recykluje stokrát videné bez náznaku sebe menšej kreativity. Jediným prekvapením tak ostáva absencia final girl, zvyšok - kukurica, pole, vrany a rozhádaní kámoši, tu už bolo a nie raz. Kameňom úrazu je samotný scenár, veľa veci sa udeje bez najmenšieho vysvetlenia (dôvod útoku vrán, pôvod vízii, prečo nie je jednoduchšie ich zabiť všetkých naraz a podobne). Avšak aj napriek množstvu výhrad je to v tejto kategórii lepší priemer, dej odsýpala (aj keď je zväčša na niekoľko minút dopredu úplne predvídateľný), herci sa snažia hrať (len tá logika správania sa...) a vyskytne sa aj niekoľko útokov na nervový systém. Kvalitatívne je to niekde uprostred medzi nedávno videnými Scarecrows (1988) a Scarecrow Slayer (2004).