Hra s duchy (1986)

„Kolikrát šipka se zarazí, zlověstná slovíčka složí, než Lindu v zátylku zamrazí? Zdali se psychicky složí?“ Rup! Přesně s takovým zvukem se v osmdesátkách roztrhl pytel s deskami Ouija. Rozsypané desky si pak rozebrali režiséři, těžící z tehdejší popularity hororů s okultní tematikou. I na Kevina Tenneyho jedna zbyla. Deska z tmavého ořechového dřeva, skvěle ladícího s Brandonovým sakem, vymalovaná hvězdami a půlprdelatými andělíčky v jedovaté okrové barvě. Zlověstná Ouija se pak starala o klasickou duchařinu, zatímco Linda o zábavu, když fušovala do řemesla instalatérovi. Hasák, francouzák, kleště sikovky? Tsss, šikovnákutilkasi vystačí se zubním kartáčkem! Pobavilo i medium, rozjívená střapatá fuchtle s vytříbeným smyslem pro mystifikaci a šibeniční hlášky, jejími slovy „typický senzibilský humor.“Vizážíi svým vášnivým prožíváním kontaktu s vyvolanými duchy mi silně připomínala mou esoterickou sestru zamlada. Potěšilo finále s Lindou ve sprše, opařenou horkou vodou, špačkující záhrobním hlasem a vztekle máchající sekyrou Jacka Torrance. Vyžene z ní zlého ducha Jimova láska? Nebo až krajní hororové řešení, čili nabídka sňatku? U Faustky to zafungovalo.

Béčkový horor, ktorý nijako zásadne neprehovoril vo svete hororov. V tom čase 80-tych rokov bolo dosť veľké množstvo atmosferických hororov, ktoré sa stali kultami, kdežto v tomto prípade sa ozaj bavíme o pomerne neznámom, ktorý ani dejovo nejako zvláštne nenadchne. Za mňa teda len veľmi zabudnuteľná podívaná, ktorá nestojí ani tak veľmi za zmienku. 50 %

Miluju 80s béčkové horory – a to nejen pro jejich nezaměnitelnou cheesy atmosféru, absurdní momenty a celkově všechno, co tenhle žánr nabízí.
 
Witchboard není výjimkou, jedná se o velmi příjemnou žánrovku, která v určitých chvílích nabídne i něco navíc. Velmi se mi líbilo, že kromě linie se zlým duchem, jenž pronásleduje přítelkyni hlavního hrdiny skrze ouija board, je tu stejně důležitý i motiv dvou bývalých nejlepších kamarádů. Hororová situace je znovu svede dohromady a možná jim dá šanci napravit jejich vztah.
 
Ano, je škoda, že katarze jejich přátelství ke konci neudeřila tak silně, jak mohla, ale i tak mě to bavilo sledovat. To samé platí i pro pár atmosférických scén (i když režie je často obyčejnějšího rázu, pořád dokáže vykouzlit několik výborných momentů, například když zlá entita sleduje hlavní hrdiny, nebo ve snových sekvencích).
 
Oceňuji také občasný humor, díky němuž filmu snadno odpustíte pár hluchých míst či poněkud zjednodušený princip samotné ouija desky, která tu funguje velmi primitivně. Jenže film se nebere smrtelně vážně – a já to beru jako součást campu. Gore a killů tu není moc, ale nevadilo mi to. Když už na ně došlo, byly praktické a dobře provedené.
 
Velkým plusem je i soundtrack, příjemně synthový, který vyvolává ty správné emoce a dotváří skvělou atmosféru.
 
Ve výsledku je to velmi příjemný horůrek, který mě bavil téměř po celou stopáž.

Feelgood, totálne 80s movie, ktorý vie zlepšiť náladu. Tawny Kitaen bola fakt kočka, dej je niekde medzi vážnou ducharinou, possesion movie, s dobrou dávkou priznanej cheese príchute, s prehľadom, a chuťou natočený. V závere prekvapí aj trocha gore, príbeh sa pekne uzavrie.  Celé to krásne "smrdí" VHSkami.

Nie je hra ako hra. Aj keď sa vraví, že kto sa hraje, nezlostí, hračky si treba vyberať starostlivo. Žiletky, ruská ruleta a podobné srandičky totiž nie sú pre každého. A samozrejme aj ouija, tá na zoznam odporúčaných hračiek rozhodne nepatrí. Linda je už však na Barbiny pristará, priateľ Jim ja často v práci a tak si našla kámoša, síce je to 10 ročný chlapček, presnejšie povedané jeho duch, ale stále lepšie ako nič. Typický duchársky príbeh, v ktorom však nevystupujú tupí tínedžri, ale skupinka dvadsiatnikov. Je to bez digitálnych orgii či hektolitrov krvi, má to však celkom príjemné obsadenie, aký taký dej a hlavne pozvoľna gradujúce napätie. Problémom je vzťah ústrednej dvojice ex-kamarátov Jima a Brandona, ich neustále ťahanice a vysvetľovania film brzdia. Aj napriek tomu si spravil režisér Kevin S. Tenney svojim debute dobré meno. V podobnom duchu natočil aj dvojicu svojich nasledujúcich filmov - Night of the Demons and Witchtrap. Pre milovníkov hororov 80. rokov je pozrieť si túto trojici priam nutnosťou.