Hotel pro psy (2009)

Ano, v jistém směru film nedává smysl - viz krutý útulek, kde pes může být jen 12 hodin nebo to, že děti vniknou do opuštěného hotelu a nikdo si nikdy nevšimne, že se tam svítí nebo že dovnitř někdo chodí a to ještě se psy a psím žrádlem :D ale tak pořád je to rodinná komedie ...roztomilý pejsci, skvělé herecké obsazení a takový ten pocit, že když lidi drží při sobě, i když jsou mladí a nerozumní, tak dokáží velké věci ...jen teda ještě nechápu tu linku z plesu, kdy na Andi vytáhnou, že má pěstouny ...

Rodinné filmy mají jednu základní podmínku – musí bavit i dospělé. Hotel pro psy ale míří čistě na dětské publikum, a to způsobem, který dospělého diváka akorát unaví. Předvídatelný děj, přehnaně roztomilé momenty a scénář, který si s logikou hlavu neláme.
Ano, psi jsou roztomilí, to nikdo nepopírá, ale film se až příliš snaží hrát na emoce, a přitom zapomíná na pořádný příběh. Herecké výkony? Děti se snaží, dospělí si jen odkroutili výplatu. Pokud vám stačí dvě hodiny psího chaosu bez hlubší myšlenky, možná vás to pobaví. Jinak se připravte na sterilní rodinnou nudu.

Milovníci psů budou z filmu více odvázaní než já, ale i já musím uznat, že v rámci rodinných filmů se jedná vcelku o slušný průměr. Děj se dá tak nějak odhadnout, ale to je u tohoto žánru běžné. Že je film natočen podle knížky, jsem nevěděla, takže v tomto směru srovnání nemám. Na zkouknutí u snídaně nebo líného víkendového odpoledne to ještě jde.

Odpad to sice není, ale do průměrného hodnocení v rámci jiných filmů to má ještě hodně daleko. Když si ale vezmu cílovou skupinu dětského filmu, tak to ten průměr asi i je - však je to stejné jako 1058 stejně zaměřených filmů.
Hlavní hrdinové - děti s nějakým postranním příběhem (hledání pěstounů), co svou kreativitou se pro něco dětsky nadchnou (budeme se starat o všechna opuštěná psiska z okolí), pokračuje to až v megalomanských rozměrech, objeví se zlý dospělák (chytači psů z útulku, policie), na malou chvilku dečka všechny přechytračí, pak se objeví jeden z těch dobrých dospěláků co se za ně postaví (sociální pracovník) a končí to naivním happyendem kdy vše dobře dopadne (psí hotel v podobě těch nejlepších hotelů pro lidi, sociální pracovník adoptuje děti)..

Všecko bych tomu odpustil, protože dětem se to ve své době vážně líbilo, ale dvě věci odpustit nelze: zjednodušení světa na krásnou, chytrou, politicky korektní polovinu, která je s hrdiny, a odpudivé hloupé křupany, kteří jsou proti nim a dojdou za to ponížení – nic mezi tím –, a pak tu závěrečnou svazácko-institucionální idylku.