Horor v Dunwichi (1970)

Vcelku zdarilá adaptácia, ktorá sa na jednej strane pekne drží poviedky a na druhej strane si berie z Lovecrafta motív tu a tam a pretavuje to do atmosferického filmu. Nie je dokonalý. Farebné útoky "niečoho", halucinogénne scény... To mohlo byť urobené lepšie, inak. Ale na druhej strane atmosféra Dunwichu, more, pomalá gotická a Lovecraftovská atmosféra, ktorá vtiahne, krásny starý dom, more, útesy... To sa podarilo. Záver mohol byť lepší, ale zasa twist ešte pred titulkami to opäť vyvážil. Dobrý, aj keď nie dokonalý, atmosférický film.

Prekvapivo dobré, atmosférické, slušne natočené a adekvátne herecky obsadené. Bál som sa, že to bude béčko, ale vlastne ide o áčkarský horor podľa Lovecrafta, ktorý jemne zostarol, ale každopádne ma výsledok príjemne zaskočil. Možno o to viac, že som v úvodných titulkoch uvidel meno producenta Rogera Cormana (ktorý zrovna výborné filmové zážitky neponúkal, česť výnimkám) a bál som sa, aká žumpa ma čaká. Na snímke je poznať, že vznikla v 70. rokoch, čo bolo desaťročie možno najzásadnejšie pre filmový horor. S Lovecraftovou poviedkou každopádne nevidím veľa súvislostí.

Takhle to dopadne, když se na veskrze temnou předlohu vrhne banda zfetovanejch hipíků. Po slibném začátku začne kolem dvacáté minuty nabíhat trip v pastelových barvičkách. Blik. Růžová. Blik. Modroučká. Blik, blik. A frekvence s postupujícím dějem houstne. Já si nic nevzal, takže mi duhový stroboskop nedělá úplně dobře. Uf. Tohle zpracování se k HPL hodí asi jako k bejkovi vemeno.

Hodně zajímavý a rozporuplný film. Dal by se shodit, že se v celém filmu nic hororového nestane, že není nic ukázáno a že je to vlastně nuda. Jenže v roce 70 asi líp Lovercrafta natočit nešlo. Režisér si pomohl uhrančivým Stockwellem, zajímavým hudebním motivem a barevnými psychedelickými filtry, značícími útok zla, čímž dodal filmu působivou atmosféru. A já se dobře bavil, protože ono netušené a nepojmenované zlo je zde zajímavější než nějaká hnusná příšera. Horor roku 1970.

Jako zarytý milovník H. P. Lovecrafta mě každá jeho povídka převedená na plátno uvádí trochu do rozpaků. Těžko ztvárníte hrůzu, kterou tento autor navozoval hlavně detailním popisem prostředí a stupňováním odhalovaných tajemství. Přesto mě tento Dunwich horror celkem příjemně překvapil. Ať už je za tím vyjímečná hudba, charismatický Whateley nebo slavný Necronomicon - něco na to filmu je. Ale s přibývající stopáží to celé ztrácí na kvalitě (hlavně když se Wilburův otec probourá z půdy a vyrazí se spoustou blikajících barev vstříc vesničanům). Slušné tři hvězdy.