Hora (2017)

Fenomenální vzdání holdu největšímu hybateli světa, který se stále mění a s tím se mění i všeobecný lidský pohled na něj... Za hudební pomoci Australian Chamber Orchestra se na povrch (na vrchol?) vynořilo tohle audiovizuální album panoramat, přírodních pohybů i fyzicky téměř nemožných činností, které tak přes 70 minut masírují kompletní smyslovou soustavu diváka. Nejen, že jsme dostali do obličeje a ušních bubínků perdu dechberoucích záběrů, ale bylo nenásilně nastíněno povícero problémů, spojených s lidským vnímáním hor jako cíle a poukázáno bylo i na změnu vnímání hor od pocitu nebezpečí, posedlosti, šílenství a touhy po strachu, až po dnešní, ne zrovna neznámý, turismus a byznys (neuvěřitelné zástupy na Mount Everestu jsou tomu nejzdářnějším příkladem). Skládám velkou poklonu tvůrcům.

Závěrečný, ve filmu opakovaný záběr na nejkrásnější horu Himalájí Ama Dablam potvrzuje, že tvůrci filmu chtějí především sklonit obdivnou pokoru horám, majestátným dílům největšího umělce naší planety - matky přírody. Proto je možná škoda, že si k tomu vypůjčujou i známé záběry ze sportovních šlágrů(The Art of Flight)a jiných doku seriálů a snaží se o tematicky restrospektivní souhrn “the best of” (včetně poukázání na všemožné využití hor civilizací), než aby zůstali u klavíru a myšlenkách, vyslovených Dafoem. Z těch by sice některé napsal i kdokoliv z nás diváků, ale některé jiné film naopak zvedají do filozofických výšin, na které ambiciózně cílí.

"Mountain"by som ohodnotil ako fascinujúci film. Výborne sa na to pozerá, skvele sa to počúva a myslím si, že to ani nemusí mať nejakú pointu alebo reálne nejaký výrazný naratív. Jediné čo to potrebuje je mať tému, ktorá ju spája a to sú v tomto prípade hory. Nie jedna hora... hory. Film najviac hovorí, že hory sú pre ľudí ohromne fascinujúce. Chcú ich dobývať, chcú vďaka nim v sebe objaviť niečo nové, chcú cítiť adrenalín a nikde inde sa necítia tak živo. A viem si to všetko živo predstaviť. Robíme všetko pre to, aby sme dokázali niečo, čo ešte nikto iný nedokázal, chceme neustále viac a potrebujeme preukázať, čo je všetko v nás. A je nám jedno, či pri tom môžeme umrieť alebo nie. Tá vášeň a túžba je často silnejšia než my sami. A myslím si, že je to tu povedané a ukázané veľmi dobre. Stále potrebujeme skúsiť niečo nové. A potrebujeme dobývať nové miesta a zažívame niečo iné. A ten adrenalín je to, čo nám dáva ten pocit života. Neviem čo viac povedať. Vizuálne je ten film nádherný, hudba v ňom je úžasná a dodáva to tomu ten úžasný pocit. Ja si myslím, že za pozretie ten film stojí, len musíte si byť vedomí toho, že film nebude veľa hovoriť alebo vysvetľovať. Viac je to všetko podané vizuálne. Čo je pre mňa asi to najfascinujúcejšie vôbec.Hodnotenie: B+

To zase byl výplach a Já se tak těšil na hory. Tohle žel není ani tolik o žádné specifické hoře, jako spíše o obsahu a tónu vět, které přednáší v po-o-omalém tempu vypravěč a než se k něčemu slovně dostane, tak rádoby graduje nějakou stupidní myšlenkou na závěr téhle k radosti krátké sračky. Do všeho hraje strašně zvolená hudba, která se vůbec nehodí a když už se rozhodli tvůrci zaplnit stopáž ze cirka 70% klasikou, tak měli alespoň zvolit trochu i od toho nejvyššího. První polovinu se zde sledují horolezci, pak zhruba 1/4 lyžaři a zbytek pokryjí extrémní sporty. Hor je zde hodně málo, přičemž vás občas v celkovém příšerném střihu vyleká ošklivý obličej nějakého z obyvatel nepálu a pravděpodobně i žen. Co by mi přišlo pohoršující, kdybych se pohoršoval, je horolezec, který si vyleze na vrchol a zapálí si cigáro, hned bych ho nejraději odtamtud zkopnul. Dále by mne pohoršoval náklad, co nosí/táhnou jaci; ať si to kurva nosí ti šplhací zmrdi sami. Nelze ani opomenout tu chaotickou režii, co by Mě u tohohle "skvostu" pohoršovala nejvíce. Tím pádem by Mne určitě nepohoršovaly touhy bytostí, co si chtějí z vrcholu skočit na kole s padákem, hrát si na batmany, šplhat bez jištění, či cokoliv jim podobné. Ať si každý dělá doprdele, co chce! Je to každého volba, stejně jako ve všem jiném. Také by Mě nepohoršoval zásah do krajin kvůli sjezdovkám, protože bych už rovnou mohl protestovat proti silnicím. Bohužel se také nedočkáme žádného umrlce, co si rozdrtil hlavu o skálu při dopadu, určitě jich muselo být spousty, ale v tomto případě ne, tady se hraje úplně na jinou notu. Divákům je zde totiž vnucována myšlenka o nadřazenosti hor a malém prťavém človíčkovi, co se odváží na některou z nich vykročit. V první třetině je smetena počas archaických a velmi nekvalitních zbytečných záběrech možnost draků a jiných mýtických stvoření obývající vrcholky hor. Tím je následně otevřen prostor oním odporným hlasem, jehož autora máte sto chutí udusit od prvních minut, pro volné cesty k vrcholu, ač bysme měli správně zůstat nejlépe dole a nijak hřebeny nenarušovat. Také je zde zmíněn strach a jak jej mnozí musí ukájet strachem dalším. Což rozhodně není můj problém a do ostatních mi je opět hovno; ať si třeba skákají bez padáků, pokud si myslí, že něco na tento způsob jejich životy potřebují. Co se ale nezmínilo, je velkolepost naše, hory jsou pravda krásné (a moc záběrů na ně tady nečekejte), ovšem žádný z aspektů hor by neměl v našich myslích podněcovat podřazenost. Zásadně nemluvím o respektu, který by měl být naopak přirozený, nikdy to ale nesmí být podřazenost, což je právě ten největší průser tohoto dokumentu, a tím si to kurví u Mne nejvíce.

Pôsobivá kamera, slušne vypracovaný zámer a nápaditosť. Úžasný začiatok pri snímaní
horolezca na vertikálne kolmej stene bez istenia. Už potom temer gýčový dojem.
Príliš strohý prístup k scénam. Dosť úsečné dialógy, ale čo najviac, katastrofálna hudba,
ktorá absolútne neladila obrazu a zmyslu scén.
Lepšie bolo stlmiť zvuk a čítať titulky.
Voči tým nákladom za výpravu malo byť, ako sa vraví viac muziky.