Hodina vlka (2019)

Já jsem tuto podívanou sledoval fakt pozorně, i tak se ale stejně nemohu zbavit pocitu, že mi tam jaksi něco uteklo? A nebo neuteklo, ovšem pak se nabízí jen jedna jediná otázka, co to mělo jako celé znamenat? Asi tedy takhle, atmosféra nesnesitelných veder ve špinavém bytě v nebezpečné chudinské afroamerické čtvrti jížního Bronxu roku 1977 je zde zpracována naprosto fantastickým způsobem. O tom žádná, až mě samotnému z toho bylo fakt vedro, a to mi byla před začátkem filmu do té doby opravdu zima. Jenže tím jakákoliv pozitiva končí a zbytek je jen jeden obrovský fail. Je tedy ještě pravda, že prakticky po celou dobu trvání filmu jsem byl pořád v očekávání, kdy dojde k nějakému zásadnímu zvratu, k nějaké scéně, která vnese do toho děje nějaké odůvodnění, o co tvůrcům vlastně jde, k ničemu takovému ale až do závěru nedojde, nehledě na to, že to nemá ani absolutně žádnou pointu, celé je to prostě jen o sledování jedné poblázněné hysterky, v diskutabilním podání Naomi Watts, která se bojí vylézt ven a tak dělá strašný koniny, jako pouštění smetí z okna a podobně. Dále jsem vůbec nepobral přítomnost a význam dalších postav v tomto snímku, prostě se jen objeví z důvodu jakéhosi dialogu o hovně a zas zmizí, bez toho aniž by zanechaly v samotném ději nějakou zásadnější stopu. Chybí tu ale i jakékoliv napětí, či emoce, no prostě Hodina vlka je devadesátiminutové prázdno, u kterého nenacházím jediný důvod ho vidět. Krom tedy té atmosféry, ta byla skutečně parádní a především pro tento film vyloženě škoda jí.

Veľmi trpiaci film a veľmi nevýrazný význam a pointa. Neskutočné horúčavy, žena spisovateľka s fóbiou ktorá jej bráni opustiť byt, neustále zvoniaci zvonček, správy v rádiu o vrahovi žien v okolí ..toto všetko tvorí mix ktorý vás má za úlohu zneistieť tak ako je zneistená, vystrašená, nie poriadne pri zmysloch June. Film má veľmi uspávacie tempo ktorému ešte pomáha všadeprítomný pocit tepla a uzavretosti v jednom byte v Bronxe. Nepomohlo ani to, že Naomi Watts šla fyzicky so svojim telom a vzhľadom na okraj a snažila sa naozaj. Film o ničom len ide od ničoho k ničomu...zbytočný film. 50 %

Tak tahle komorní televizní inscenace, jejíž celý děj se odehrává mezi čtyřmi stěnami jednoho pokoje, bohužel není ani vzdáleně druhýSummer of Sam, i když je ze stejné doby. Namísto geniální ódy na sedmdesátkový New York dostane totiž divák rozvláčnou sondu do neuspokojivého života jedné protivné neurotičky. Původně namyšlená dcerka z bohaté, vlivné, tedy tzv. "lepší" rodiny, jejíž "hovno nesmrdí", se z přechodně slavné levičácké spisovatelky, pozérsky rebelující vůči své rodině i své společenské vrstvě, pomalu a postupně propracuje až k solidní sociální fóbii, agorafóbii, prázdnému bankovnímu účtu a zaflusané garsonce v negerské čtvrti. A vám jí samozřejmě nebude ani trochu líto, protože kvůli přesně takovým kreaturám je dnešní západní svět v rozkladu a v hajzlu. Nutno ovšem podotknout, že Naomi W., kvůli níž jsem se na film hlavně těšil, mě nezklamala a zaválela skvěle, i když její filmová postava mi k srdci ani trochu nepřirostla.

Zaujalo mě to jen kvůli zmínce o Samovém Synovi s , kterým to kromě zpráv nemá nic společného. Pokud Vás láká film kde se absolutně nic (pojem nic získává díky tomuhle filmu nový rozměr) nestane tak budete spokojeni pokud ne jděte od toho pryč. Ženská je v baráku a trpí agorafobií (strach z otevřených prostorů) a 95 procent filmu v tom baráku zůstane tak, že ji vidíme jen kouřit (tabákový průmysl na to pravděpodobně i přispěl ve filmu vykouří minimálně 2 kartóny ) a sledujeme jakési chlápky jak za ní chodí do toho jí pořád někdo zvoní na zvonek (děsivé ? vůbec) a to je celý film. Čekal jsem aspoň pointu kdo jí to tam zvonil, ale i na to se režisér vykašlal. Nakonec vyleze ven a vydá o tom knihu. 0 procent ztráta času.

Jestli se rádi díváte na na Naomi Wats jak dvě hodiny kouří cigarety a nedělá vůbec nic, je to film pro vás. Jako žena alternativní kultury žije v jižním Bronxu (to je už samo o sobě děsivé když turista omylem vyleze večer z metra na této stanici metra) je v dočasné exile kvůli strachu ze "Summer of Sam" (mezi července 1976 a srpnem 1976 terorizoval město New York sériový vrah známý jako Son of Sam). Ale neviditelný trýznitel začne využívat její slabost. Její od světa odříznutý vesmír se začíná rozpadat. The Wolf Hour začíná tísnivým pocitem jako alegorie na paranoidní strachy bílých žen z děsivých černochů. Pak je to dost sureální využívající napětí, že něco na nás vybafne zpoza záclony. Je tu neustále příslib něčeho dalšího co je za zavřenými dveřmi, ale bylo to moc abstraktní, aby to udrželo moji pozornost. První půlka filmu je doslova vyplýtvána jalovou zápletkou. V závěru se ale film dostane pod kůži a časová investice se vyplatí. Je to dobře odporné hrozné s prvky Hitchcocka. V závěru je zcela reálná situace jak to má vypadat třetí den po "black outu" (výpadku elektřiny). Kdo nevládne silnými svaly a kondicí, měl by si asi pořídit palebnou sílu. Nejlépe obojí.