Hlavní kandidát (2018)

A tehdy se ze soukromého života politiků stalo (bulvární) téma. Prezidentská kampaň vrcholí (ten vyčerpávající shon Reitman skvěle dobově rekonstruuje), takže není úplně divu, že horký kandidát uklouzne – přičemž senzacechtiví reportéři zavětří sólokapra. Ale tohle přece voliče nezajímá, vždyť jde o budoucnost země, pracovní místa, ekonomickou prosperitu…!? Akademické rozhořčení a odsouzení změny zájmu médií v kontrastu s bláhovým idealismem však snímek nedobře vyvážil a stejně jako charizmatický Hugh Jackman se k němu neuměl postavit.

"V očích veřejnosti mohou být některé věci zajímavé, to neznamená, že jsou důležité. Měli bychom se více zaměřit na stávající volební systém s reportéry skrytými v křoví a fotografy číhajícími pod okny který mění národní tisk na lovce a prezidentské kandidáty na kořist."Tenhle film je zajímavý víc v tom zvoleném tématu hranic novinářské etiky než v samotné zpracování příběhu zhatěné prezidentské kampaně demokratického senátora  Garyho Harta. Hlavně ta úvodní půlhodina, než se rozjede hlavní zápletka filmu, působí strašně roztříštěně a člověku se těžko udržuje pozornost. Když začne novinářský "lov" za senzací, který poměrně značně doléhá na Hartovu rodinu, je z toho hned docela slušné drama. Ale jen slušné...

Patří do kategorie filmu, které mám ráda. Je to vlastně povídka a má dramatickou výstavbu. Hugh Jackman hraje atraktivního senátora za Colorado , který se stává hlavním kandidátem v nominaci pro na amerického prezidenta cíleně pracuje a formuluje program sociální ekonomický staví na zásadách etiky avšak odmítá aby americké volby se redukovali, aby obecně volby vůdců se redukovali, na souboj sympatií celebrit, reality show. Situace je jiná než v šedesátých letech, kdy soukromí, především sexuální, nebyly předmětem prezidentského klání. Gary Hart musí odstoupit z prezidentského ucházení se protože se novináři začali zajímat o jeho mimomanželský vztah, byla jeho reputace ohrožena. On vlastně přijal tu hru a neustál, rozčiluje se, nechce aby soukromé záležitosti byly předmětem kampaně. Nicméně manželce Lee (Vera Farmiga) se povedlo vlastně tenhle bod do toho zavést. Chtěla zůstat v soukromí, je to zvláštní, společnost je rozdělená, polarizovaná a nakonec jde o rozhodnutí pár stovek nebo tisíců hlasů, které se rozhodují často iracionálně. A to jestli vaše manželka vystupuje jako váš spojenec, kámoš nebo ozdoba, může mít na rozhodování voličů klíčový vliv. Film není příliš výpravný, pracuje s omezeným rozpočtem, scénou, počtem herců, filmařsky se neumím úplně vyjádřit, jako drama je to dobrý, ač to není vlastně fikce, ty otázky, který jsou tam kladený o oprávněnosti tázání se na soukromí, základní námitka evangelia – kdo je nevěrný v maličkosti, je nevěrný i ve velké věci, na tom přeci něco je. Na jednu stranu nelze ten mimomanželský vztah přiznat, na druhou stranu, nelze jej popřít. Kolize je vyřešena rezignací.

"V ŽIVOTĚ JSEM TĚ ŽÁDALA JEN O TO, ABYS MĚ NEZTRAPNIL."Nijak divácky přístupné životopisné drama z prostředí politické kampaně - první část filmu je přesně tak nudná, jak to podle této věty vypadá. Jako by autorskému týmu nešlo o nic jiného, než poctivě reprodukovat to, co se tehdy stalo (a bylo doložitelné). Naštěstí se to rozjede, Jackman je skvělý a je svým způsobem vzrušují sledovat jeho marný boj.70%

Film, ktorý má pôsobiť dravo. Cítim tu potenciál o výraznejší presah aj o nastolenie výrazných morálnych otázok. Raitman je zručný režisér a preto som očakával krásne vypointované dielo. Ale nestalo sa tak. Pri finálnych titulkoch som si totiž povedal: Who the Fuck cares? Amerika so svojimi mikro príbehmi síce stále vzbudzuje akýsi rešpekt a filmy s politického prostredia sú akousi sondou pre lepšie pochopenie, ako celá táto krajina so všetkými pozitívnymi a negatívnymi vecami funguje. Lenže na poli dvoch hodín sa mi žiada príbeh, ktorý sa mi priblíži divácky, chytí ma za srdce alebo prinajhoršom ma prinúti rozmýšľať nad naznačenými otázkami. To sa tu ale nestalo. Príbeh Garyho Harta nie je v ničom strhujúci. A o pamätnej scéne by sa tu dalo polemizovať. Poteší výkon Billa Burra a tradične dobrý Jackman, ktorý túto "dôležitú" nudu, drží aspoň v tých priemerných vodách.