Hitori kakurenbo: Gekijô-ban (2009)

Čakal som viac. Hudba bola v tých strašidelných pasážach monotónna (skôr akési húkanie a kvílenie), ale práve to vidím ako veľké plus. To tempo s pomalou kamerou a statickými zábermi ma však ubíjalo, miestami som to mal sto chutí vypnúť. Vlastne som musel 20 minút zaspávať, aby som sa mohol slušne zľaknúť, a tak to prebiehalo celý film: uspávanka-ľakačka, uspávanka-ľakačka. Keď sa tam však nejaké strašidlo objavilo, väčšinou to stálo za to. Takýchto scén mohlo byť omnoho viac, dali by sa totiž zrátať na prstoch jednej ruky. Sklamal ma aj záver - kypťavo sa plaziaci duch je len slabým odvarom z hororu Nenávisť a v dnešnej dobe už vystraší len málokoho.

Extrémně pomalá asijská duchařina, kterou jsem si pustil jen kvůli tomu, že jsem se tu v komentářích dočetl, že má pár lekaček. To sice má, ale nelekl jsem se. OK, jeden dobrý záběr tam byl...Ke konci to trochu vygraduje. Avšak nepřesvědčivé herecké výkony hodně lidí nejspíš odradí a já se jim nedivím. Existuje spousta podobných filmů, u kterých se nebudete nudit tak, jako u tohoto. IMHO jedna hvězda.(26.11.2017)

Bohužiaľ toto je u Japoncov kategória B či C hororu. Tým že chlapci sikmookí to solia ako zimný posyp strácajú ich filmy v tom množstve lesk. Toto je typický príklad aj keď nie úplne zlej duchariny s pár vydarenymi lakackami ale x krát obohraty scenar a prostredie (hádajte - nebude stredná škola s uniformovanymi študentami?). Aj nápad by nebol zlý ale to japonské klišé tu vytrca z každej minúty filmu preto 2. Niekde som nadabil na 2ku tak som zvedavý. ..(22.11.2015)

Místy opravdu velmi rozvleklá a nudná "duchařina", která však dost často překvapí originální creepy scénou. Snaha a občasný nápad se sice tomuto hororu upřít nedá. Bohužel díky šnečímu tempu a hrozivě nepřesvědčivým hereckým výkonům (tak typických pro japonské low budget horory) to ve finále působí dost nemastně a neslaně. Za pár kvalitních a hlavně velmi nenápadných creepy záběrů a kvůli slabosti pro tento žánr dávám ušmudlané tři hvězdičky.(25.06.2011)

Uf, to teda bylo psycho. Japonci duchařiny dělat umí, o tom žádná. Nicméně v tomto případě je divák vystaven natolik sugestivní psychologické masáži, že mu z toho jde hlava kolem, a celé to ještě umocňuje tak nesmírně poo-maa-láá kamera, že člověku nejednou ospale klesne hlava. Dlouhatánské záběry na jedno místo střídají pasáže, kdy kamera zezadu sleduje pohybující se postavu, ale ta než někam doleze… no věčnost. Do toho hraje taková hudba-nehudba, i když podmanivá, to zase jo. Nicméně - možná k výše zmíněnému překvapivě - to jakž takž funguje. Duchařina to je zdařilá, i když se přiznám, že mi ke konci poněkud unikaly souvislosti. Btw proč v každém filmu má ženská-duch dlouhé černé vlasy a bílé šaty? Ta mrcha je prostě všude! :-)(27.09.2010)